Lovesong

{34}

ɛ Elias ɜ

Být součástí vyšetřovaní, když se nacházel na jiném kontinentu, bylo docela namáhavé.

Policie mu pravidelně dávala vědět, jak vyšetřování postupuje. Záběry z Eliasových kamer se daly do médií, jestli by pachatele někdo nepoznal, a čtvrtý den v Jižní Americe měl štěstí - muže se podařilo identifikovat a Elias neměl tušení, o koho jde. Zbývalo už je jen dopadnout.

Každým dnem očekával, kdy se objeví v médiích fotka, kterou ukradli. Ta, kde se s Oliverem líbali. Furt se ale nic nedělo a Elias si dělal už falešné naděje, že se to třeba ani nestane. Že lidé, co ho vykradli, mávli nad fotkou rukou s pomyšlením, že jim je k ničemu, a nebudou to dále řešit.

Škoda z celého toho incidentu byla vyčíslena na menší částku, než čekal. To ho alespoň uklidnilo. To, že na Olivera narazili, je donutilo se dát k odchodu.

Stále ho ale štvalo, že mu rozbili vázu, kterou mu koupila babička, když byla ještě naživu, aby mu pogratulovala k prvnímu koncertu v Los Angeles.

Měl za sebou tři koncerty. Čtyři ještě zbývaly.

A právě před tím čtvrtým mu Oliver napsal vyděšenou zprávu. Je to tady. Zveřejnili tu první fotku.

Elias hned jeho číslo vytočil. Byl přímo sám na toaletách v aréně, kde mu za hodinu začínal koncert. "Co? Kde?" zeptal se hned, jak to Oliver zvedl.

"Podívej se na Twitter, Instagram, kdekoliv. Ta fotka, kterou jsem vyfotil u vašich koluje."

Elias si trochu oddechl. Této fotky se tolik nebál, protože měl na ni ruku přes oči a byla trochu mázlá. Nebude problém vyvrátit, že to on není. Alespoň doufal.

Dal si hovor s Oliverem nahlas a najel na Twitter. Když aktualizoval hlavní stránku, hned na něj fotka vyjela ve třech různých článcích. "Už to vidím," zamumlal si spíše pro sebe.

"Ty druhý fotky nikde nevidím," řekl Oliver.

"Jasně. Když budou vyčkávat, více vydělají. Nedivil bych se, kdyby všech pět fotek prodávali postupně, každou dvakrát tak drahou. Nebo by zakryli tebe a pak by chtěli pěkný balík za fotky bez úprav."

"Jak to můžou takhle dělat? Nejde pak náhodou zjistit, odkud to jde?" zeptal se Oliver.

"Nemusí. Tohle mají nějak pojištěný."

Oliver si povzdechl. "Jak moc je tohle špatný?"

"Není. Tahle fotka půjde lehko vyvrátit. Tohle by mohl být kdokoliv, kdo je mi jen trochu podobný. Bude to v pořádku," ujistil ho, ale vlastně tak ujišťoval tak trochu i sám sebe.

Elias překlikl na hovor a vyžádal si video hovor. "Dávám tomu tak dvě minuty, než mě Harper začne nahánět."

Oliver video hovor přijmul a Elias tak hned uviděl, že je doma a odpočívá v posteli. Když i on uviděl konečně Eliase, usmál se. "Strašně ti to sluší."

"Tobě taky. Ty modřiny ti tak trochu konturují obličej," zavtipkoval.

Oliver se krátce zasmál, ale pak zvážněl. "Bojím se, co ty pitomé fotky můžou způsobit. Neměl jsem je z pracovny brát."

"V pracovně byli taky. Pár věcí tam zmizelo. Je dost možné, že by ty fotky našli i tam."

"Neměl jsem tě ani tenkrát políbit," pokračoval Oliver, jako by Elias nic neřekl. "Všechno by bylo teď jinak."

Elias se zamračil. "V nemocnici jsi mi říkal, jak na mě po turné nedokážeš jen tak zapomenout a teď lituješ všeho, co se mezi námi stalo?"

"Možná. Malý kus papíru a nutí mě pochybovat úplně po všem," zamumlal Oliver s našpulenou pusou.