Lovesong

{38}

ɛ Elias ɜ

Ty máš přítele?

Elias hleděl na zprávu od Waltera. Přišla mu přesně deset minut po tom, co na Instagramu zveřejnil vše, co doteď tajil. Od toho okamžiku uběhlo už šestnáct hodin. Elias stále zíral na zprávu, na kterou ještě neodpověděl.

Pak, když byl o hodinu na tréninku s Paulem, přišla mu od něj další zpráva.

To mi ani neodpovíš? Víš, proč jsem to mezi námi ukončil? Protože jsi chtěl vše tajit. A teď tohle...

Tu si přečetl až v šatně. Málem zase hodil telefonem o zeď, ale neměl ho ani jeden den, nerad by ho zase rozbil.

Když seděl v autě na cestě z tréninku, odepsal mu. Mám. Takže si žádné naděje nedělej.

Elias neměl na tomto telefonu, který si pořídil teprve ráno, nainstalované žádné sociální sítě. Tak trochu i záměrně. Vyhýbal se raději reakcím internetu, médií i všech ostatních. Ráno mu Oliver pár titulků přečetl, samé dobré, ale na druhou stranu si byl jistý, že ty špatné mu Oliver schválně neříkal.

Když dojel domů, stálo na příjezdové cestě policejní auto.

Nejprve se trochu zděsil, jestli svým coming outem něco neporušil, ale pak si uvědomil, že to je blbost. Mohli přijet kvůli vloupání nebo včerejší dražbě Oliverovy identity.

Řidič ho vyhodil před hlavními dveřmi a Elias rychlým krokem vešel dovnitř. Dva strážníci seděli u stolu s Oliverem a podle toho, že jim Oliver teprve naléval vodu, to vypadalo, že přijeli před chvíli. "Ah, už je tady," ozval se Oliver, když si Eliase všiml.

Elias se se strážníky pozdravil. Jednoho už znal, ten druhý tu byl ale poprvé. "Máme pro vás dobré zprávy," oznámil jim starší z nich, když se Elias posadil. Na jmenovce měl jméno Parker. "Před několika desítkami minut jsme přijali do vazby dva muže. Máme oba dva lupiče, kteří se sem vloupali, díky vodítku, které jsme zjistili včera v redakci toho bulvárního časopisu."

Eliasovi jakoby v tu chvíli spadl kámen ze srdce. Oliver byl stále jako na trní. "Uhm, víte, proč to udělali? Stál za tím někdo jiný?" zeptal se.

Elias se na něj podíval. Asi mu nebylo příjemné mluvit o lidech, co ho zmlátili téměř k nepoznání, ale zároveň chtěl vědět více. Elias mu pod stolem položil dlaň na stehno, aby mu naznačil, že už je vše v pořádku.

"Zatím moc informací nemáme," promluvil druhý policista, Keller. "Kolegové na stanici je vyslýchají. Poslední informací, kterou jsme dostali v autě, bylo, že někdo si je najal. A jelikož vloupání bylo nebylo násilné, víme, že byl použit kód vašich dveří, je možné, že to byl někdo z vašeho blízkého okolí. Napadá vás někdo?"

Všechny oči u stolu se přesunuly na Eliase. Ten ale zavrtěl hlavou. "Nemám tušení." Byl si jistý jenom tím, že jestli to byl opravdu někdo z jeho okolí, nedokázal by tomu snad ani uvěřit.

"Dobře. Uvidíme, jestli řeknou něco více. Každopádně veškerý váš majetek, který stihli ukradnout, už u sebe nejspíš nemají. Nic jsme zatím nenašli, nejspíš už to rozprodali někde na černém trhu. Budeme se snažit zjistit více."

Eliasovi byl jeho majetek docela jedno. Tím, že narazili na Olivera, toho moc nestihli ukrást, jen malé předměty, které měli nějakou hodnotu, jako třeba pár jeho hodinek, ale také jednu menší malbu, která byla ovšem originál. Na záznamu z kamer šly vidět jejich tašky, které byly téměř prázdné, když utíkali pryč.