Kapitola 2

17.7K 754 9
                                    

Tak se i stalo, dne 1. srpna se naše rodina stěhovala do nového domova. Přes moje výhrůžky, se to prostě událo. Než jsme odjeli, stihla jsem sehrát scénu- přivázala jsem se k posteli. Rodiče na mě řvali, co zas dělám. 

Seděli jsme v autě a já jsem měla na uších sluchátka, nahlas puštěné album od Lana Del Rey- Born to Die. Rodiče se pořád na mě otáčeli, když zjistili, že neposlouchám, už mluvili jen mezi sebou. Máma i táta mysleli jen na kariéru. Máma dokonce řekla, že jsem její zkazila jen tím, že jsem se narodila. Tehdy mě to mrzelo, ale dnes by mě to nepřekvapilo.

Tátova firma se stěhovala do nové pobočky, ale on mohl zůstat v té staré. Co mi dnes vadilo, je, že se ani neráčili náš dům předem ukázat. Co jsem proti nim zmohla? 

Zajímalo mě, jestli svému druhému dítěti najmou chůvu. Nebo ho budu hlídat místo školy. Litovala jsem nového člena rodiny už teď. Mámino břicho se kulatilo a mně bylo jasné, že bude muset za pár měsíců přerušit svoji hvězdnou kariéru. Máma mně říkala před spaním, že jsem jedna velká chyba, že měla jít na potrat. Táta mně zase říkal jen hezké sny. Mně se moc hezky neusínalo, když jsem věděla, že jsem nemusela žít. Toužila jsem slyšet jen blbou pochvalu. Jen jedno slůvko já bych se víc snažila. Nikam na výlety mě nebrali, oni chodili jen na večírky, které pořádali jejich spolupracovníci. Oni je taky pořádali u nás doma. Celou dobu jsem byla zamčená v pokoji. Tehdy jsem celé noci probrečela, utápěla se v slzách a přísahala, že už nedovolím, abych kvůli nim plakala. Od té doby jsem se jim čím dál víc vyhýbala, zavírala jsem se v pokoji a nevycházela do večeře. Vlastně večeře u nás neexistovala, protože naši nebyli doma. Vraceli se večer, když jsem už spala. 

Zahnuli do nějaké malé uličky a já nechápavě zakroutila hlavou, proč nejedeme dál.

„Brí, nechceš jít na záchod?" zeptala se mě máma.

„Ne." Zavrčela jsem. Táta odešel a vrátil se s kofolou, podal ji mamce a ta ji vypila. Neobtěžovala se mě ani zeptat. V hrdle jsem měla sucho, ale to ji nezajímalo. Rozjeli jsme se. Čím déle jsme jeli, tím hůř mi bylo. Do čeho jsem se to nechala zatáhnout?



Don't Tell MeKde žijí příběhy. Začni objevovat