Don't Tell Me

Kapitola 45

Uslyšela jsem bouchnutí dveří, líně jsem otevřela oči. Zamžikala jsem a snažila se poznat obrysy ve dveřích. Je přece znám, to jsou moji rodiče.

„Ahoj." Řekla máma a sedla si na postel.

„Ahoj mami a tati." Zachraptěla jsem. Oni nebyli stejní jako v tom snu, poznala jsem je. Začala jsem si vzpomínat, kdo vlastně jsem. Nebyla jsem blondýna, ale bruneta. Většinou jsem si barvila vlasy na tmavou modrou nebo na tmavou růžovou. Od Brí ze snu jsem se dost lišila, měla jsem úžasné rodiče a moc kamarádů, ale mojí kamarádkou byli Cat i David a to mi pořád vrtalo hlavou, jak se dostali do snu.

„Jak se má Cat?" zeptala jsem se.

„Dobře. V neděli za tebou byla i s Davidem." Zamračila se.

„Mami?" zeptala jsem se.

„Ano, zlatíčko." Usmála se.

„Který den se mi to stalo?" zeptala jsem se.

„Přesně 1. července, oslavovali jste konec roku a začátek prázdnin." Zase se mračila. Ten sen ve stejný den začal, hledala jsem v tom nějaké logické vysvětlení, jestli existuje. Od probuzení jsem myslela na modrookého Dana, potají jsem si přála ho vidět. Měla jsem z něho smíšené pocity a nevěděla jsem, co bych dělala, kdybych ho potkala. Rodiče začali vyprávět, že mi najdou doučování. Jako by začátek toho snu byl o mně. To že mě vzali na školu, byl snad zázrak. Na vysvědčení jsem měla skoro samé čtverky, nezajímalo mě to. Jediné, co pro mě bylo důležité být oblíbená. 

Byla jsem na každém večírku, který se konal, a tam jsem se setkala s drogy. Všichni to tam brali a já jsem nechtěla být pozadu. Tak to vše začalo. Vůbec jsem se nebránila, alkohol byl kamarád a drogy zábava. Milovala jsem pocit štěstí, který mi dávaly, ale někde musela být hranice a já ji pěkně obešla.