Don't Tell Me

Kapitola 36

„Pokojská, ta káva je studená." Někdo zařval na mě z kuchyně. Vydala jsem se tam. Pokojská? Zajímavé táta se nepochlubil, že někoho najal, jestli teda ta ženská nemyslí mě.

„Dobrý den, tu kávu vám určitě ohřívat nebudu." Znechuceně jsem řekla.

„Ty jsi jako kdo?" zeptala se.

„Brittany Olsenová a vy?" představila jsem se.

„Cože? Jsem Margaret Joshová." Představila se.

„Margaret? Nejste náhodou kamarádka mojí matky a nemáte dvě děti a manžela?" usmála jsem se.

„To ano." Vykoktala.

„Tím líp pro mě." Usmála jsem se ještě víc. Teď budu mrcha já.

„Já tě nechápu." Řekla zmateně.

„Spalo se vedle táty dobře?" zasmála jsem se.

„Ano." Dala si ruku přes pusu, nechala se nachytat.

„No táta, už takových měl. U nás byl vyhlášený Casanova, takže mě to nepřekvapuje, ale teď je tu moje sestra a já chci, aby žila v rodině. Pokud si myslíte, že tohle něco znamená, tak nato zapomeňte." Usmála jsem se.

„Ty už nejsi malá, tak to pochop, že to pro mě nic neznamená a jestli něco řekneš, tak to popřu, nemáš důkaz." Myslela si, že vyhrála.

„Mám fotku. Dobře se s vámi povídá, takovou zábavu jsem už dlouho neměla." Usmála jsem se.

„Na podmínkách se domluvím s tátou, děkuji, že jste mi dala příležitost být sama sebou." Usmála jsem se. Už jsem jí neměla co říct a tak jsem šla do pokoje.

Chat:

Já: Už jsem to zařídila.

David: Jsi rychlejší, než jsem si myslel.

Tatínku měl bys ses těšit, protože ti vše vrátím...