Kapitola 33

8.7K 542 1
                                    

„Nevěděl jsem, že máš problém." Řekl mi po hodině povídaní o tom, co máme do příště zvládnout.

„Všechno není tak lehké, jak se zdá." zašeptala jsem. Byla jsem unavená a divila jsem se, že ještě stojím na nohou.

„To je pravda, jinak bych neměl problém." Zadíval se před sebe.

„Jak ses dostal k drogám?" zeptala jsem se.

„Jak ses dostala k hubnutí?" neodpověděl mi. Pokrčila jsem rameny.

„Tak vidíš. Nechápu, jak si můžeš ničit život kvůli klukovi, který ti řekl, že jsi tlustá." Zašklebil se.

„Není to kvůli klukovi." Zavrčela jsem.

„Tak kvůli čemu?" vítězně prohlásil. Pokrčila jsem rameny, tomuhle magorovi nic říkat nebudu. Naštěstí jsem zabočilo tátovo auto.

„Ahoj jak ses měla?" zeptal se mě, když jsem nastoupila.

„Dá se to." Protočila jsem očima.

„Kdo je ten kluk?" zajímal se táta.

„Dan, bere drogy, jestli tě to zajímá." Odsekla jsem.

„Škoda, vypadal jako chytrý kluk." Řekl mi. Nemám tátu rádu, chci mu to dávat najevo, nebude mi mluvit do mého života, už ne.

„Dnes jdu ven." Oznámila jsem tátovi.

„Proč o tom nevím?" zeptal se mě. Pokrčila jsem rameny.

„Co když tě nepustím? Dojedou mí spolupracovníci a budeme oslavovat narození Claire." Zase plánuje beze mě.

„Tati, pro jednou bys mě mohl pustit." Žadonila jsem.

„Nikam nepůjdeš." Zavrčel.

„Kdy mě pustíš konečně ven?" zeptala jsem nechápavě.

„Mohla jsi odejít a pořád můžeš."

Don't Tell MeKde žijí příběhy. Začni objevovat