Don't Tell Me

Kapitola 75

Sedla jsem si na volnou židli ve velkém sále, seděla jsem v rožku úplně navrchu. Měla jsem úžasný rozhled na celou třídu a nikdy blízko sebe jsem neviděla Ari, co bylo dobré znamení. Mám ji ráda jako kamarádku, ale na přednáškách nechci její společnost. Podívala jsem se na velké hodiny v sále, za minutu začíná moje první přednáška. Moc jsem se na to těšila, opravdu moc. Zazvonilo a já se podívala na plný sál studentů, tohle místo bylo stvořené pro mě. Profes vešel do třídy a já jsem se zarazila. Já ho znám, ale z kama? Postavil se k tabuli a promluvil, jeho hlas se mi zarýval do uší, něco bylo špatně. Začala jsem se třást, projel očima po sále a naše oči se střetly. Zarazil se, chvíli na mě civěl a pak se vrátil k učivu, ale když se otočil vždy se podíval na mě. Snažila jsem si udržet pozornost, ale vůbec mi to nešlo, on určitě ví, odkud se známe. Zazvonilo a všichni začali odcházet, ale já jsem se nehnula z místa. Seděla jsem a čekala. Když už tady nikdo nebyl profesor, se rozhlédl a šel ke mně. Řekla bych, že mu musí být kolem třiceti, měl vypracované břicho, které se mi rýsovalo po trikem.

„Neznáme se odněkud?" zeptala jsem se dřív, než on mohl něco říct.

„Možná." Odpověděl nervózně.

„Děje se něco? Vy nejste u výslechu." Usmála jsem se.

„Mohla bys prosím, nikomu neříct, že my dva..." nedokončil, protože jsem ho přeběhla.

„Nevím, přesně o čem mluvíte." Podivila jsem se.

„Brittany, nehraj se na blbou, byl to jen úlet." Řekl.

„Ale já fakt nevím, o čem mluvíte." Hájila jsem se.

„No ty moc dobře víš, o čem mluvím." Vykřikl rozčileně.

„Já se moc omlouvám, ale byla jsem přes půl roku v kómatu a dost věcí si nepamatuji." Dívala jsem se do země.

„Tím je všechno vyřešeno a měla bys jít." Oddechl si.

„Takže jsme spolu spali." Udělala jsem z toho závěr.

„Chodili jsme spolu."

Chci vám říct, že jste úžasný a ještě jedna věc, která se týká tohohle příběhu, měla jsem naplánované, že konec měl být už v 72. kapitole, takže tohle je mimo plán, všechno co jsem napsala jsem musela improvizovat, protože nevím o čem psát, ale už mě něco napadlo, aby to nebylo nudné.