Don't Tell Me

Kapitola 66

Stoupla jsem si na špičky a snažila se sdělat, balíček brambůrek, Mark si v klidu vzal balíček a odešel s ním do obýváku, střelila jsem po něm naštvaný pohled, ale on ho ignoroval. Proč nemůžu být vysoká jako Mark? Vydala jsem se za ním do obýváku, kde se díval na film, sedla jsem si vedle něho a ukořistila jednu brambůrku.

„Jdeš na ples?" zeptala jsem se ho.

„Jo." Odpověděl po chvíli.

„A s kým?" zeptala jsem se zvědavě.

„S Míšou." Řekl to jako by to nic neznamenalo.

„Vy dva zase spolu?" zeptala jsem se šokovaně.

„Zakopali jsme válečnou sekeru." Řekl s úsměvem.

„Ty jsi s někým tam u vás chodila?" zeptal se.

„Chodila." Špitla jsem.

„Nechceš o tom mluvit, že?" prokoukl mě.

„Nechci." Šeptla jsem ani nebylo o čem mluvit. Díval se na nějaký horor.

„To tě baví?" zeptala jsem se se smíchem.

„Jo. Máš něco proti tomu?" povytáhl obočí.

„Řekni něco o Rose." Poprosila jsem.

„Co jako?" zeptal se.

„Jak vypadala." Řekla jsem.

„Byla  jako anděl, blondýnka s dlouhými vlasy, její úsměv byl nejkrásnější ze všech. Byla hodná prostě skvělá, nechápu, co viděla na Danovi." Řekl.

„Aha. Hlesla jsem.

„Zlomila mu srdce, už nikdo po ní netoužil. Neznám dívku, která by mu ho spravila. Bude to pro něho moc těžké, když se vrátí." Řekl mi.

„Půjdu na chvilku ven." Oznámila jsem mu. Šla jsem kolem parku.

„Ahoj princezno." Uslyšela jsem za sebou. Otočila jsem se na Dana.

„Ahoj." Usmála jsem se, chtěla jsem něco říct, ale pak jsem uviděla blondýnku Rose. Danův obličej se zkřivil a já věděla, že ho to nikdy nepřejde. Neměla jsem u něho šanci.

Takže další část je tady, chci poděkovat za komentáře a votes. Možná některé z vás sledují seriál Vinaři, chci jen říct, že jsem z Jižní Moravy a takhle se u nás nemluví, připadá mi, že z nás dělají debily. To je můj osobní názor a nenechte se tím nějak ovlivnit.