Don't Tell Me

Kapitola 23

„Dnes mi vyvolali z okrsku, že se blízko nás ztratila studentka, náhodou se jmenuje Brittany Olsenová, tak jsem jim řekl, že náhodou sedí u nás na stanici." Začal.

„Brittany Olsenová? Až jí tady potkám, vyřídím jí to." Zasmála jsem se.

„Není to moc k smíchu, za tohle ti hrozí vyloučení." Ani jednou se neusmál.

„Je mi to ukradený." Zavrčela jsem.

„Je mi to jedno. Já musela, musela jsem pomoc Catherine, ale přišla jsem pozdě." Do očích se mi hrnuly slzy.

„Ona ti volala?" zeptal se mě. Přikývla jsem.

„Odvezu tě do toho hotelu a domluvím se s učitelkou, jestli bys nemohla zůstat ve městě." Oznámil mi.

„Děkuju." Pípla jsem. Odjela jsem s ním k Millerovým, kde jsem si vzala věci. Před hotel přešlapovala učitelka a jen její výraz prozrazoval, že zuří. Vystoupili jsme společně z auta a šli k ní.

„Co si o sobě myslíš? Že mi můžeš zdrhnout uprostřed noci, já jsem ti zařídila, abys mohla jet a ty tohle? Měla by ses stydět." Křičela na mě. Já jsem se dívala do zemi a nic neodpovídala.

„Měla byste se uklidnit. Měla k tomu velmi závažný důvod." Řekl ji klidně pan Smith. Ani jsem nezvedla oči ze země a nepodívala se na ně.

„Mohla bychom jít dovnitř?" zeptal se jí.

„Jistě." Přívětivým hlasem mu odpověděla. Sedli jsme si do sálu.

„Brí včera volala její kamarádka, měla strach a tak se za ní vydala. Věděla, že kdyby vám to řekla, nepustila byste ji, proto odešla bez jakéhokoliv oznámení." Vysvětlil jí.

„Musela jsem tvým rodičům zavolat ani nevíš, jaký jsem měla strach." Říkala ke mně, ale já jsem na ní nepodívala, hleděla jsem do země.

„Bohužel jí nemohla pomoc." Řekl.

„Co to znamená?" nechápala učitelka.

„Je mrtvá." Zašeptala jsem.