Don't Tell Me

Kapitola 38

„Kde jsi tak dlouho byla?" zeptal se mě táta ve dveřích.

„Proč se červenáš, venku není taková zima?" divila se máma. Já se červenám?

„Nikde." Opověděla jsem na tátovu otázku a zamířila jsem k postýlce, kde ležela Claire. Spinkala, nic roztomilejšího jsem nikdy neviděla. 

Šla jsem rovnou do pokoje, nechtěla jsem s nimi bavit. Jestli táta bude takový i na Claire, tak ji všechno řeknu a pak si na ni nebude moct dovolat. Táta miluje, když mají z něho všichni respekt a tím jsem se lišila. Podívala jsem se kolik je hodin, už je skoro deset. Šla jsem se osprchovat a sedla si k notebooku.

Nejspíš jsem usnula, protože mě začala bolet záda, posadila jsem se. Zase je to tady, ta hrozná bolest v břiše. Z očí mi vyhrkly slzy, bylo to horší než předtím, nemohla jsem se hnout z místa, vlastně jsem nedokázala udělat nic. Bolest neustupovala, spíš naopak sílila. Svíjela jsem se bolestí, která mě nechtěla nechat na pokoji. Po půl hodině mé tělo vypovědělo službu, omdlela jsem bolestí.

„Ahoj Brí." Usmála se na mě Cat. Seděla jsem u stolu a naproti mně seděla Cat.

„Ahoj Cat." Řekla jsem pomalu. Nechápala jsem, co tohle znamená.

„Tak jsem dočkala. Máme mnoho času si povykládat." Rozzářila se.

„Jak to myslíš?" pořád jsem to nechápala.

„Nikdo nás nebude rušit, teď už ne." Říkala takovým hlasem, který mi připomínal, hlas když Cat chtěla provést nějakou kravinu.

„Pořád tě nechápu Cat." Řekla jsem šeptem.

„Vidíš, co si ze sebe udělala? Trosku, myslíš, že někoho zajímá, jak se cítíš? Tady se budeš mít, budeš mít všechno, co chceš. Brí stačí jen říct, nechci žít, budeme tady spolu jen my dvě. Tam venku je hrozný svět." Smála se, taková Cat se mi nelíbila.

„Cat, ale já chci se tam vrátit, kvůli Claire, ona mě potřebuje víc než ty." Zašeptala jsem

„Kde jsi byla ty, když jsem tě potřebovala?" křičela.

„Cat, ty moc dobře víš, že jsem nemohla." Bránila jsem se.

„To jsou jen kecy, mohla si něco udělat." Rozzuřila se.

„Lžeš." Vykřikla jsem.

„Jsi jako ostatní. Odejdeš ani se nerozloučíš. Nikdo o mě nikdy nestál, a kdyby si mě měla ráda, zůstala bys." Plakala.

„Nemůžu Cat." Omluvila jsem.

Pomalu jsem otevřela oči a čekala, co uvidím.