Don't Tell Me

Kapitola 57

Zaslechla jsem z pokoje dívčí smích. Pomalu jsem otevřela dveře a šouravým krokem šla dole. Nahlédla jsem do obýváku a naskytl se mi pohled na menší sešlost mých spolužáků. Nechyběla ani blondýnka Brittany.

„Á tady jsi." Usmál se Mark.

„Ahoj." Pozdravila jsem je.

„Pojď za námi." Pobídl mě Mark.

„Jsem Brittany Olsenová." Natáhla ke mně ruku.

„Taky jsem Brittany Olsenová." Stiskla jsem ruku. Brittany byla zaražená při pohledu na mě, jako by mě už znala. Dívala jsem se jinam, ale cítila jsem na sobě její upřený pohled. Seděla jsem naproti Dana a naše oči se neustále střetávaly. Ani jsem nevěděla, jak se to stalo, ale jejich rozhovor se obrátil ke mně.

„Brí, ty jsi byla v kómatu?" zeptala se mě jedna dívka, kterou jsem neznala.

„Ano, půl roku." Povzdechla jsem si.

„A kvůli čemu?" chtěla vědět další. Chvíli jsem přemýšlela, jestli to mám říct, nakonec jsem uznala, že si jejich důvěru musím získat.

„Drogovala jsem a jednou jsem to přehnala. Nepamatuji si skoro nic, jen tu hroznou bolest hlavy a tu bezmoc, když jsem se nemohla pohnout." Tím jsem ukončila řeč o mně. Bavili se o škole a o tom, jak se kdo obléká.

„Já si musím ještě něco dodělat." Omluvila jsem se a vyskočila na nohy. Šla jsem do kuchyně a nalila si pohárek vody. Máma a babička jely na nákup, nechápala jsem, proč mě nevzaly sebou.

„Já tě znám." Uslyšela jsem za sebou. Otočila jsem se na Brittany.

„A odkud?" zeptala jsem se otráveně.

„No z jedné party." Řekla.

„A co je na tom?" zavrčela jsem.

„Ty nejsi moc kamarádská bez drog." Utrousila poznámku.

„Nejsem a odkud mě tedy znáš?" řekla jsem otráveně.

„Volala jsem ti sanitku."