Don't Tell Me

Kapitola 65

„Co mi k tomu řekneš?" zeptal se mě ředitel.

„Moc se omlouvám, nechtěla jsem si to udělat horší, tak jsem řekla pravdu." Řekla jsem a dívala se mu do tváře.

„Dlouho jsem si prohlížel tvoji složku, Brittany. Co mi řekneš k těm tvým problémům?" cítila jsem, jak se začínám červenat.

„Určitě jste nepřeskočil tu část s kómatem." Řekla jsem zřetelně.

„Ano. Na této škole patříš k nejlepším studentům, ale pokud budeš dělat problémy, známky tě nezachrání. Už můžeš jít." Řekl.

„Děkuju." Oddechla jsem si. Na chodbě jsem si vzala učebnice a utíkala do další hodiny, u ředitele jsem snad čekala půl hodiny, aby mi řekl pár slov. Otevřela jsem dveře od učebny.

„Slečno Olsenová, kde jste se zpozdila?" zeptal se mě učitel, kterým mě měl na tuhle hodinu.

„Promiňte, byla jsem v ředitelně." Vysoukala jsem ze sebe.

„To je v pořádku, běž si sednout." Řekl mi a pokračoval ve výkladu. Sedla jsem si vedle Dana, nechápala jsem, proč kvůli taháku jsem musela do ředitelny, u nás na škole jsem dělala větší problémy a jen občas jsem skočila v ředitelně.

Výklad učitele byl, tak nudný, že bych aj usnula, kdybych mohla. Nudná hodina byla zakončena, krátkým postavením, potom jsem si vzala věci, co nejrychleji šla na chodbu.

„Co ti řekl ředitel?" zeptala se Charlotte.

„Jen že to nemám dělat, nevím, proč z toho dělají takovou vědu, u nás jsem dělala horší věci a v ředitelně jsem moc často neseděla." Řekla jsem otráveně.

„Tohle si ještě nikdy nikdo nedovolil." Řekla Charlotte, jako by to byla největší senzace.

„Byl to jenom tahák." Protočila jsem panenkami.

„Ale opravdu to nikdo neudělal." Naléhala Charlotte.

„Tak jsem první." Řekla jsem podrážděně.

„A poslední." Dodala Charlotte.

„A proč jako?" zeptala jsem se nechápavě.

„Výběrová škola." Odvětila. Někdo mi během jejího vykládání strčil do kapsy papírek a jsem věnovala pozornost Charlotte, tak jsem si nevšimla, kdo to je. Vytáhla jsem papír, kde stálo:

Jsi chytřejší princezno, než jsem si myslel.