Dan
Probudil jsem se a myslel si, že mi ruku bude svírat Brí, ale místo toho to byla moje máma.
„Dane." Vydechla úlevou.
„Kde je Brí?" zeptal jsem se. Každé slovo mě bolelo.
„Kdo?" zeptala se.
„Brí." Odpověděl jsem potichu.
„Nedojela." Otočil jsem se za hlasem. Stál tam Mark.
„Proč?" zeptal jsem se.
„Bolístka ti má pofoukat Rose, nevím, co to do ní vjelo." Zavrtěl hlavou. Povzdechl jsem si.
„Musel jsi jí napsat, že tam byla i Rose?" zeptal jsem se otráveně.
„Stejně by to zjistila." Řekl.
„Ale nečekal jsem, že tak vyjede jako by o tom už věděla." Přemýšlel na hlas.
„Já to s ní urovnám." Řekl jsem nakonec.
„S kým?" zeptala se máma.
„Mami, mám holku a ona studuje na Harvardu, teda měl jsem." Řekl jsem.
„Proč jsi mi nepředstavil?" zeptala se naštvaně.
„Tehdy to nestálo za řeč." Řekl jsem.
Brí
Posadila jsem se, všechno je špatně, tohle se nikdy nemělo stát, nikdy jsem se neměla probudit z kómatu a všichni by měli klid. Táta by nikdy neumřel a Dan by v klidu byl zase s Rose.
Omlouvám se za krátkou kapitolu, ale určitě další už budou delší. Jak se vám líbí Danův pohled?
ČTEŠ
Don't Tell Me
RomantizmBrí má odjakživa problémy. Nikdy neměla tu vysněnou rodinu, kterou chtěla, ta její měla od toho daleko. Rodiče se zajímali jen o svoji kariéru. Co na ni vymysleli teď, bylo už silné sousto. Rozhodli se odstěhovat do jiného města. Brí musela odejít...
