Nevinná růže

Prolog

Vracím se zpět. Zpět do baráku, který jsem už nikdy nechtěla vidět. Je to dům mého otce.

Důvod? Moje máma před měsícem umřela a mě tak svěřili do péče táty.

Když se rodiče rozváděli byla jsem v péči otce, protože měl víc peněz a hlavně chtěl dělat naschvály mámě.

Když mi bylo 11 začal mě bít za špatné známky, později i za to, že jsem třeba zapomněla vynést koš a podobné nesmysly.

Žila jsem tak 2 roky než začaly být moje modřiny podezřelé učitelům a začali to řešit. Sociálka mě dala do péče mámě, u které jsem žila až do teď.

Teď, se ale musím vrátit zpátky. Zpátky do Telnice.

Nesnáším to tam. Teda ne že bych Prahu, ve které sem žila do teď nějak extra milovala, ale Telnice je asi tak stokrát horší.

Respektive ani moc nejde o Telnici jde spíš o to kde budu bydlet. U táty.

Nejradši bych u něj vůbec nebyla, jsem totiž už dospělá, ale první si musím vydělat vlastní peníze abych se od něj mohla odstěhovat. Takže sem se rozhodla, že to asi jinak nepůjde. Proto jsem teď u táty. Jediná výhoda je, že když se to nebude dát zvládnout můžu odejít což jsem posledně jako malé dítě mohla dost těžko. Teď jde jen o to se postavit na vlastní nohy.

Momentálně mě teta i s věcma vyhodila před barákem fotra a teď jde ke zvonku a čeká než ven vyleze táta.

Pak s nim teta rozebírá takové ty obyčejně věci a já si mezitím nosím kufry dovnitř. S tátou jsme se ani nepozdravili. Upřímně mě to ani nesere myslím že času mluvit s tátou budu mít dost i když ho nehodlám využívat.

- - -

Můj pokoj se od doby kdy jsem tady byla naposledy absolutně vůbec nezměnil. Ačkoli po tom co jsem si vybalila všechny svoje věci už tolik stejně nevypadá.

Potřebuju ven. Hlavně si potřebuju dát cígo. Rozhodla jsem se že se budu snažit s tátou trávit co nejmíň času. Takže s tím začínám hned.

„Jdu ven." Zakřičím když si obouvám boty.

Nic se neozve takže si na sebe hodím bundu, beru klíče a pak odcházím.

Mířím rovnou k večerce. Cesta k večerce a do skate parku jsou jediné dvě trasy co si ještě pamatuju. Ze všeho nejvíc doufám, že v té večerce bude pracovat někdo kdo po mně nebude chtít občanku, kterou jsem si tak trochu zapomněla v batohu. 

Měla jsem asi štěstí, protože mi je borec dal úplně v pohodě. Rovnou jsem si vzala dvě kráby kdyby byla nějaká krize.

Vycházím před obchod a sedám si na obrubník. Z kapsy vytahuju můj milovanej zapík a cigaretu co jsem teď vytáhla z krabičky zapaluju.

Tohle mi strašně chybělo. Celou dobu co o mně ví sociálka jsem byla v nějakým debilním dočasným azyláku kde sem si teda fakt zapálit nemohla.

Sedím tady už asi 20 minut. Začíná mi být celkem zima asi bych se už měla vrátit. Zvedám se z obrubníku, do kapsy strkám obě kráby i se zapalovačem a odcházím směrem k domu otce.

- - -

Dřív jsem to tady měla i celkem ráda, teda než začalo to všechno. Měla jsem tady dokonce i o dost staršího kamaráda. Petra.

Seznámili jsme se u rybníka když mně bylo 5 a Petrovi 9. I přes celkem velký věkový rozdíl jsme si dokonale rozuměli. Byl to můj rytíř, neustále mě tahal z problémů a nebo mě chránil před ostatnímá.

Bohužel jsem potom odjela k mámě, chvíli jsme si ještě psali, ale potom jsme začali být čím dál méně v kontaktu, až jsme se oddělili úplně.

Zajímalo by mě co je s Petrem teď. Pamatuju si jak skládal básničky a později i písničky, moc o tom nikomu neříkal. V podstatě jsem byla jediná kdo o tom věděl.

Zajímalo by mě jestli si splnil svůj sen, věřím tomu že ano. Vždycky si šel za tím co chtěl. Taky ho k tomu dost inspiroval Karel Kryl, kterého poslouchal snad ze všech nejvíc. Dokonce mi psal , že si nechal udělat i tetování jeho jména na břicho.

Hrozně se mi na něm líbilo jak moc byl nad věcí- jak moc ho nezajímalo co si ostatní pomyslí.

Byl to vlastně můj nejbližší člověk. Věděl o mně doslova úplně všechno. Cokoliv z čeho jsem měla radost se mnou sdílel a cokoliv co mě trápilo se mnou prožíval taky. Dokonce se mě snažil chránit i před tátou, ale co zmůže 16 letý, hubený kluk s dospělím psychopatickým chlapem. Asi nic.

Táta prý mezitím byl na léčení agresivity, takže jen doufám, že se opravdu změnil.

Dokonce to byl on kdo upozornil učitele ve škole na moje modřiny. Když zjistil že on s tím nic neudělá šel jinou cestou.

Mrzí mě že jsem ho naposledy viděla ještě před jeho 17 narozeninama. Doufám že se má krásně, vím totiž, že on si to opravdu zaslouží.

Nová kniha je tady. Chystám ji už celkem dlouho tak doufám, že se vám bude líbit.
-Key<3

19.2.2023