Nevinná růže

22.

„Zdar." Ozve se najednou křik z předsíně.

„Kdo to je?" Ptám se Calina co sedí vedle mě.

„Nemám tušení." Zavrtí hlavou a znovu se napije z flašky, kterou má před sebou.

Najednou se v místnosti objeví hnědovlasý kluk, který alespoň takhle z dálky vypadá, že je mu tak 16. Ale něco je na něm zvláštního-zdá se mi povědomý.

„Typičo Pepo co ty tady." Leknu se křiku, který způsobil Calin vedle mě.

Okamžitě se zvedne a jde k němu. Obejmou se a Pepa se jde pak přivítat s ostatníma. Opravdu je mi povědomý, ale nemůžu přijít na to kde jsem ho viděla.

Viktor vychází z kuchyně a vedle něj poskakuje Pepa.

„Jaj tebe ještě neznám." Zabodne do mně oči a jde blíž.

„Pepo tohle je Káťa a Káťo tohle je Pepa." Představí nás Viktor a my si podáme ruce.

Sedím na gauči mezi Calinem a Pepou. S Josefem si povídám už celkem dlouho. Zdá se být fajn.

„Ty taky děláš hudbu?" Ptám se na otázku, která je asi celkem logická vzhledem k tomu, že sedí v chatě plné interpretů nebo producentů.

„Jo patřím do milion+ a moje umělecké jméno je Hasan." Řekne hrdě.

Hasan. Už vím Hasan není náhodou na featu až na měsíc? Jo asi je. Tak proto je mi tak povědomý.

„Aha." Řeknu jen jednoduše.

„Jdu si zapálit." Zvednu se po chvíli ticha.

Obleču si bundu vezmu krábu a jdu na terasu. Najednou se vedle mě objeví Hasan s jointem v ruce.

„Máš oheň?" Ptá se a já vytáhnu zapík z krabičky a podám mu ho.

„Dík." Mrkne na mě když mi ho vrací.

Zapálím si taky, opřu se o zábradlí a koukám do tmy. Hasan udělá to stejně.

Přemýšlím o mně a Calinovi. Zase. Já vážně nevím co to mezi náma je. Musím říct, že mě Viktor aspoň trochu uklidnil, ale taky přece nemusí mít vždycky pravdu.

Nechci nad tím zase přemýšlet. Proto se otočím na Hasana, který v tichu vypadá fakt spokojeně. Nechci rušit jeho pravděpodobné přemýšlení, takže se otočím zpátky a dívám se na zasněžené hory. Je to tady krásné nakonec jsem opravdu ráda, že jsem sem jela.

„Volá ti Petr." Vyběhne s mým telefonem z chaty Willy.

„Jo děkuju." Převezmu si od něj telefon a hovor přijímám.

„Ahoj princezno." Ozve se Petrův hlas z telefonu.

„Ahoj." Odpovím v zápětí.

„Jak si to tam užíváš? Co děláš." Ptá se.

„Je to tady super a zrovna kouřím. Co děláš ty?" Otáčím se na Hasana, který je na odchodu. Jen na mě mávne a pak se za ním zabouchnou dveře.

„Teď jsem se vrátil od Marina a Emi." Odpovídá.

„To je fajn." Řeknu.

„Co Calin? Nic na tebe nezkouší?" Ptá se jak kdyby byl můj táta.

„Ne neboj." Zalžu. Nejradši bych se teď profackovala vždyť lžu svému nejlepšímu kamarádovi.

„Dobře tak si pak popovídáme až přijedeš jo?" Slyším, že se usmál.

„Jo jasně měj se krásně." Usměju se taky.

„Ty taky ahoj." Řekne a položí mi to dřív než stihnu odpovědět. 

Štve mě, že mu lžu. Jenže ono to jinak nejde. Nechápu proč má takový problém s tím, že bych s Calinem něco měla. Nechápu to vždyť je to jeho nejlepší kamarád asi by se nebavil s nějaký zmrdem, který by mi mohl ublížit. Já si myslím, že by mi Calin neublížil. Nebo ano?

Mířím zpátky do chaty plné lidí kde je zábava v plném proudu. Hned při mém příchodu mi Viktor vrazí plastový kelímek do ruky. Podle vůně poznám, že jde o gin s tonikem.