3.

619 21 4
                                    

Je něco málo po čtvrté ráno a my s Petrem pořád sedíme u otevřeného okna v mikinách, zabalení v dekách a s cígem v ruce.

No jo co už nevýhoda kuřáků v zimě.

Probrali jsme snad všechny zajímavé věci co se staly. Teď se spíš snažíme koukat do budoucnosti. Doufám, že tentokrát už společné budoucnosti.

„Už by jsme to měli zavřít nebo budu nemocná." Poukážu na okno.

„Jak si přeješ kočko." Mrkne na mě, zvedne se a okno zavře.

„Co kluci už tě naučili líbat se?" Směje se mi.

„Vtipný. Ne naučili mě, že jsou jen zmrdi co mě chtějí možná tak do postele." Vydechnu.

„Taky bych si dal říct." Uchechtne se Petr a na oplátku ode mě dostane polštářem po hlavě.

„Hej to je násilí." Zapiští jak malá holka.

„Jo tak násilí jo? Já ti ukážu násilí." Zakřičím, vezmu polštář a začnu ho jím bít.

Petr to tak moc dlouho nenechá vezme mi polštář z ruky a začne mi to oplácet.

„Né už stačí prosím." Pištím.

„Dobře tak mír?" Napřáhne ke mně ruku.

„Mír." Potřesu mu rukou a on ze mě konečně sleze.

„Fajn mimochodem co děláš na Silvestra?" Ptá se Petr.

„Lehnu si s čokoládou a pytlíkem brambůrků do postele k tomu si dám skleničku vína a pustím si seriál." Trochu se zasním.

„Aha cool, ale nechtěla bys jít radši se mnou? Můj kamarád pořádá takovou menší kalbu jen pro našu partu." Sedá si vedle mě do postele.

„Řekl jsi, že pro vaši partu a já je ani neznám." Uchechtnu se.

„Víš co zítra vás seznámím a věř, že na Silvestrovskou kalbu budeš pozvaná raz dva a to ani ne mnou." Mrkne na mě.

„Kdo řekl, že mám zítra čas?" Ptám se.

„Hele tohle na mě nezkoušej. Sama si řekla, že máš času plno a najednou zítra nemůžeš?" Mračí se.

„Dobře půjdu teda s tebou." Usměju se abych ho úplně nenaštvala.

„Fajn a teď by jsme měli jít spát ať sme zítra fresh." Usměje se taky.

„Fajn, ale potřebuju nějaký triko na spaní a kartáček by se taky šikl." Říkám.

„Dobře něco ti tu vyhrabu." Stoupne si a ze skříně vytáhne první tričko co mu přijde pod ruku.

Hodí po mně šedé triko bez potisku, usměje se a mávne na mě rukou ať s ním jdu do koupelny. Triko si vezmu a cupitám za ním jak ocásek.

„Na." Podá mi za skříňky pod umyvadlem zabalený kartáček.

„Dík." Usměju se.

Oba si začneme čistit zuby a u toho se smějeme jak kriplové, protože po mě Petr cákl vodu a když jsem mu to oplatila poprskal celé zrcadlo pastou.

„No běž." Vyháním ho z koupelny abych se mohla převléct do "pyžama".

„Jo furt." Obrátí oči a pak za sebou zabouchává dveře.

Rychle se převleču a pak jdu zase zpátky za Petrem do jeho pokoje.

Lehnu si vedle něj do postele a on si mě přitáhne na jeho holou hruď a rukou mě obejme okolo ramen.

„Dobrou noc." Zašeptám.

„Dobrou." Řekne a já vím, že se usmál i když na něj nevidím.

Nevinná růžeKde žijí příběhy. Začni objevovat