Nevinná růže

19.

Flaška. Asi ta nejdebilnější hra, kterou si v opilosti můžeš s někým zahrát.

Ptáte se kdo měl tento osvícený nápad. Jestli jste mysleli, že Willy vyhráváte zlatého bludišťáka. Říkala jsem vůbec, že je tady i Willy? Ne? Tak to říkám teď.

Pár kol se mi vyhýbala bylo mi ale jasné, že to jednou přijde.

„Pravda nebo úkol?" Ptá se David.

„Pravda." Odpovídám a čekám co si na mě vymyslí.

„Tvůj bodycount?" Zeptá se. Proboha proč jsou všichni kluci tak strašně stejní. Opravdu je zajímá jenom sex.

„Jedna." Odpovím a radši rychle zatočím flaškou.
Chci se vyhnout těm pohledům. Protože v mém věku a hlavně v této době už nenajdete moc lidí s bodycountem 1.

Flaška od piva se točí mezi náma a zastavuje na Calinovi.

„Pravda nebo úkol?" Ptá se Vojta.

„Pravda." Odpoví jednoduše Calin.

„Co máš s Kačkou?" Podívá se na něj zkoumavě stejně jako všichni kluci v místnosti.

„Jsme kamarádi." Pokrčí rameny.

„Ani piču nevěřim." Ozve se znova Vojta.

„Tak nevěř." Zvedne se nasraně Calin a odejde nahoru do pokoje.

Nikdo nechápe co se to vlastně teď stalo. Proč kurva odešel? Neřeším to, zvedám se a jdu za ním.

„Co se stalo?" Zavírám za sebou dveře a sedám si za ním na zem.

„Nic." Odbije mě.

„Tak kdyby nic neurazíš se jak malá holka." Namítám. Nenechám to jen tak jestli měl nějaký důvod se urazit chci vědět jaký.

„Prostě mě strašně sere jak si nechceš přiznat, že mě chceš." Odpoví. Teď už to není uražený Calin. Je to Calin s tím jeho úšklebkem.

„Nechci." Odmítám to přiznat.

„Notak proč mi lžeš nemám to rád." Naléhá na mě znova.

„Nelžu." Znovu odpovídám.

„Víš co? Lehni si." Řekne najednou a ukáže na postel.

„Co?" Ptám se zaskočeně. Nechápu co se tady děje.

„Říkám lehni si." Řekne víc nahlas a já si teda stoupnu a jdu si lehnout na postel. Kdybych dneska nepila nikdy bych to neudělala a dál bych se s ním dohadovala.

Klekne si nade mě, jednu ruku opře vedle mé hlavy a tou druhou drží obě mé ruce nad mou hlavou. Co to kurva? Může mi někdo vysvětlit co to tady právě nacvičuje? Děsí mě to.

Přibližuje se čím dál víc a já se můžu zbláznit. Naše nosy už se téměř dotýkají a já cítím jeho dech na mé kůži.

Kdybych se jen trošku natáhla moje rty by se dotkli těch jeho. To je to po čem teď toužím ze všeho nejvíc.

Přiblíží se ještě trochu a já už to nevydržím. Zvednu trochu hlavu abych mohla spojit naše rty, ale on uhne. Uběhne pár sekund a on se přiblíží znova. Znova ho chci políbit, ale on zase uhne. Proč mi tohle děláš Caline?

Naposledy se přiblíží. Teď spojí naše rty on a mě v se břiše rozletí asi milion motýlů. Usměje se do polibku. Líbá krásně. Je to jiné než na Silvestra. Je to mnohem silnější. Pustí moje ruce a než si ho stihnu za zátylek přitáhnout ještě blíž zvedne se a sedne si zpět na zem.

Ležím na posteli a jsem strašně zmatená. Nerozumím tomu co se tady právě stalo. Proč sakra přestal?

„Na to, že mě nechceš tě to nějak rozhodilo." Probere mě jeho hlas, který do mě zase rýpe.

Nic mu neodpovím jen se rychle zvednu a odcházím na balkón. Nejsem naštvaná jen to nechápu.

„Tak už to konečně přiznej." Ozve se zamnou zase.

„Bože. Ty mi nedáš pokoj dokud to neřeknu že ne?" Zabručím a otáčím se na něj. Zase ten jeho debilní úšklebek.

„Ne." Řekne hravě a dál na mě kouká.

Mlčím. Neříkám vůbec nic jen na něj koukám stejně jako on na mě.

„Pojď dovnitř budeš nemocná kotě." Řekne a tím přeruší ticho mezi námi. Má pravdu ještě chvíli tady budu stát a skončím s antibiotikama.

Nic neřeknu a jdu zpátky dovnitř. Sednu si na postel.

„Tak fajn." Vydechnu. „Prostě se mi líbíš je na tom něco špatného?" Zabručím.

„Ne není na tom špatného vůbec nic." Sedí naproti mě a usmívá se. „Ty se mi totiž taky líbíš. Už od začátku." Poslední větu zašeptá skoro neslyšitelně.

Znovu se ke mě nahne a znovu mě políbí. Nebráním se tomu a snažím se užít si tuhle chvíli dokud můžu. Jeho hebké rty na těch mých mi zase v břiše způsobují ten neznámí, ale vážně příjemný pocit.

Pomalu mě chytí za boky a posadí si mě na svůj klín. Opře se o čelo postele a své ruce přesune na můj pas. Začne vyhrnovat mikinu co mám na sobě a já si vzpomenu na mou poslední zkušenost s něčím takovým. I když vím, že Calin není jako on okamžitě ukončím polibek a slezu z něj.

„Udělal jsem něco špatně?" Ptá se zaskočeně. Očividně moc nechápe co se tady děje.

„Ne." Odpovím.

„Nelži mi. Hlavně mi prosím nelži." Kouká mi hluboko do očí.

Čauko chtěla jsem se zeptat jestli by někoho kdo četl Eutanazii (můj další příběh) zajímali nějaké funfacty o tom co a jak mělo původně být a další podrobnosti.
-Key<3