Nevinná růže

8.

Za chvilku vyrážím k Petrovi. Před chvílí mi psal jestli bych nepřišla trochu dřív a nepomohla bych mu to tam přichystat.

Šla jsem se teda jen trochu namalovat a obléct a teď už si jen obouvám boty a vyrážím.

Nemám to k němu naštěstí daleko, takže jsem za chvilku tam.

Na telefonu vytáčím jeho číslo abych mu oznámila, že už jsem tady. Nevím proč normálně nezazvoním na zvonek, ale prostě už jsem tak zvyklá.

„No kotě?" Ozve se.

„Jsem tady tak zvedni prdel a pojď otevřít." Říkám.

„Jdu." Odpoví a pak hovor típne.

„No nazdar." Říkám když se objeví ve dveřích a už mě stahuje do objetí.

„Ahoj." Odpoví.

„Tak s čím potřebuješ pomoct?" Ptám se když si vyzouvám boty a sundávám bundu.

„Hele v kuchyni jsem udělal takovej bar tak bych potřeboval abys nachystala to a pak ještě jestli zvládneš vykouzlit nějaký občerstvení?" Ptá se.

„Zvládnu všechno v klidu." Usměju se a jdu se kouknout do ledničky jestli má vůbec něco k jídlu.

Jak jsme asi všichni předpokládali nemá. Takže jsem ho právě vyslala na nákup a sama jsem šla připravit bar.

Tolik alkoholu? Vždyť to nemůžeme vypít ani kdyby nás tady bylo šedesát. A to ještě předpokládám, že někdo něco přinese stejně jako já.

Na bar jsem vyskládala od každého jednu flašku a plno plastových kelímků a panáků. Naskládala jsem tam i Tonic, Colu a podobné věci na míchání.

„Jsem zpět." Křičí Petr ode dveří a s dvěma nákupníma taškama vchází dovnitř.

„No výborně tak to vyskládej do lednice, já to tady dodělám a půjdu teda nachystat něco k jídlu jo." Odpovídám.

„Dobře." Kývne a míří k lednici.

- - -

„Calin s Markem, jeho holkou a Davidem jsou za pět minut tady." Ohlásí Petr a já jen přikývnu.

„Jo fajn."

„Ahoj." Pozdravíme se všichni a pak se po objímáme.

„Emi tohle je Kačka, Kači Ema." Představí nás Marek a my si zdvořile podáme ruce.

„Kde je zbytek?" Ptá se Calin když s Markem míří k provizornímu baru a já si s Emou sedám na gauč.

Upřímně nevypadá úplně špatně ani jako nějaká s prominutím lehká holka a ani jeptiška i když s tou by Marek pravděpodobně nebyl. Sice ho moc neznám, ale to neznamená, že nemám odhad na lidi.

„Čau zmrdi." Křičí někdo komu šel teď Calin otevřít.

„Ahoj." Ozve se i holčičí hlas.

„No zdar." Zařvou kluci co jsou tu s náma a míří do chodby se s příchozíma pozdravit.

„Ahoj." Zdravíme já s Emou když přijdou do obýváku. To je Viktor a Týna?

Typičo fakt. Když jsem byla mladší mohlo mi být tak 12-13 Viktora jsem poslouchala fakt hodně, ale jako až nezdravě moc. Teď už rap moc neposlouchám což kvůli Petrovi a klukům asi zase začnu ale pořád Viktora občas pustím, ale rozhodně ne tak moc.

Moje děcká platonická láska teď stojí skoro vedle mě.

Ema se zvedne a já s ní. Obejme holku předpokládám, že Týnu. Taky se zvednu a jdu k nim abych nevypadala divně.

„Kači Viktor a Týna, Viktore a Týnko Kačka." Představí nás Petr a my si podáme ruce.

Pak už si zase všichni posedáme na gauč a pokračujeme v debatě.