Nevinná růže

31.

„Kdy tě zase uvidím?" Zatáhne ruční brzdu když už zastavíme před naším domem.

„Nevím až budeš chtít já mám čas vždycky." Usmívám se na něj.

„Dobře udělám si na tebe čas co nejdřív." Natáhne se ke mně blíž a spojí naše rty. Svou ruku pokládá na mou tvář a tu druhou na můj pas, já si ho za zátylek přitahuju blíž.

„Tak se měj krásně moje holko." Usměje se na mě a pak mě pouští z jeho blízkosti.

„Taky se měj krásně můj kluku." Dám mu ještě jednu malou pusu a pak vystupuju z auta.

- - -

Celý den se tupě usmívám cítím se jak když jsem byla ve 13 zamilovaná do spolužáka ve škole a on se na mě na chodbě usmál.

O týden později

Trošku jsme se posunuli v čase a máme tady pátek odpoledne. Zase jedu ke Calinovi. Těšila jsem se na to už od chvíli kdy jsem zabouchla dveře jeho auta.

Za chvílu by mě měl vyzvednout a já se těším jak malé dítě když jde ze školky po ó.

„Ahoj kočko." Usmívá se na mě a můj batoh s věcma háže na zadní sedačky.

„Ahoj." Natáhnu se k němu blíž a políbím ho na rty.„Co budeme dělat tenhle víkend?" Otáčím se na něj.

„Hodlám si tě pořádně užít." Mrkne na mě, ale hned na to se začne zase věnovat řízení.

„A to znamená co?" Ptám se znova.

„Že si po tomhle víkendu nesedneš babe." Šeptne a zmáčkne mi stehno.

To co mi řekl mi nahnalo husí kůži po celém těle. Všiml si toho a jen se uchechtl. Dál už se nevyptávám abych se nedozvěděla něco co nechci. Musím přiznat, že se mi ta představa líbí.

Parkujeme před mně už známou bytovkou a vystupujeme z auta. Beru si věci a mířím za ním.

Vyzujeme bundy, vysvlečeme bundy a posadíme se na gauč.

„Chyběl jsi mi." Šeptám a hlavu pokládám na jeho rameno.

„Ty mně taky." Vlepí mi pusu do vlasů. „Zahrajeme si něco?" Poukáže na ovladače k psku.

„Jo můžeme." Kývnu a sednu si zase normálně aby mohl nachystat hru.

„Na." Dá mi jeden z nich do ruky a hledá v seznamu FIFU.

„Když vyhraješ můžeš si přát cokoliv chceš když já můžu mít přání já." Navrhne sázku.

„Hej to je ale nefér ty to hraješ dýl." Namítám.

„Takže přiznáváš, že jsem lepší." Otáčí se na mě.

„No tak to ani náhodou. Tak fajn sázku přijímám." Podám mu ruku a čekám než tu hru spustí.

Je to napínavé máme stejně bodů a zápas skoro končí. Posledních 27 sekund. Snažím se jak nejlíp umím i když stejně nevím co bych si přála. To ale neznamená, že nechám vyhrát jeho.

„Joo." Ozve se celým bytem když dá Calin asi 2 sekundy před koncem gól a já vím, že jsem prohrála. „Jsem lepší." Uculí se na mě a ovladač pokládá na stůl.

„Fajn uznávám ve FIFĚ jseš lepší." Uznám, že měl pravdu. Stejně mi tohle nepřišlo fér hrála jsem to podruhé v životě.

Mohla jsi uznat, že bude lepší a teď jsi mu nemusela plnit jeho určitě úplně debilní přání. Ozve se moje podvědomí. Ne měl prostě jen štěstí bylo to vyrovnané a kdyby nedal ten poslední gól nevyhrál by nikdo z nás.