Nevinná růže

21.

„Kotě vstávej." Dává mi Calin pusu na mé odhalené rameno.

„Ještě ne." Bručím. Včera večer jsem to po příchodu dolů trošku přehnala a teď mi není úplně fajn.

„Máš kocovinu že?" Uchechtne se Calin vedle mě.

„Jo." Hlesnu a otočím se k němu zády. Bože chci ještě spát.

„Dobře půjdu nám udělat snídani." Řekne jako by mi četl myšlenky a zase odchází.

Snažím se znovu usnout, ale už to bohužel nejde. Proto se zvednu a jdu do koupelny kde mám v plánu ze sebe udělat člověka.

Zase jdu jen v ručníku do pokoje pro věci. Zrovna ve chvíli kdy si chci sundat ručník do pokoje vejde Calin s tácem s jídlem v ruce. Lekla jsem se.

„Nelekej se." Řekne Calin hravě a položí tác na noční stolek.

Přijde blíž ke mně a jeho ruce spočinou na mých bocích.

Znovu mě líbá. Musím uznat, že si pomalu, ale jistě tvořím závislost na jeho rtech. Jeho ruce se pomalu přesouvají víš k okraji ručníku. Tuším co má v plánu a proto ho zastavím.

„Promiň." Hlesnu a couvnu od něj.

„V pohodě. Pojď se najíst." Usměje se na mě a i s tácem si sedá do postele. Rychle vezmu věci a jdu se do koupelny převléct.

- - -

Sedíme s klukama v obýváku a čekáme až Willy s Davidem zapojí PSko do televize aby sme si mohli zahrát.

Moc nerozumím tomu co se děje mezi mnou a Calinem. Asi spolu nic nemáme a chápu, že u něj musí být nějaké líbání prostě rutina jako u mě, třeba čištění zubů. Jenže já už to neberu zase tak na lehkou váhu, zvlášť když mě tak neskutečně přitahuje. Nechápu co se se mnou děje, ale pokaždé když se mě dotkne mám pocit, že ve mně vybouchla atomovka.

Nechci za ním jen tak dojít a zeptat se co spolu máme, protože jak už jsem řekla nepředpokládám, že to, že jsme se párkrát líbali bude brát nějak vážně. Hlavně bych se cítila trapně ve chvíli kdy mi řekne, že to pro něj nic neznamenalo.

Na takové otázky bych měla právo se ptát kdyby jsme spolu spali ne kvůli puse proboha.

„Kočko můžeš na chvilku?" Přijde ke mně Viktor a vzápětí už mě táhne k sobě do pokoje.

Jediné čeho si stihnu všimnout je pohled Calina, který se netváří úplně šťastně že by mu to vadilo?

„Co potřebuješ?" Ptám se když se Viktor usadí na posteli a ukáže na místo vedle sebe.

„Hele já nevim jak ostatní, ale já rozhodně nejsem slepej, takže co to je to mezi tebou a Calinem. Mám pokoj vedle vás. V noci jsem nic neslyšel, ale stejně na mě Calin teď koukal jak kdyby mě chtěl bodnout. A ty jsi od rána neřekla ani slovo." Vychrlí na mě kopu informací.

„Viktore ja nevím. Je to divný já sama nevím co si mám myslet asi se budeš muset zeptat Calina já ti nedokážu odpovědět." Řeknu mu. Strašně ráda bych mu řekla něco víc, ale já vážně nevím co.

„Toho se taky zeptám, ale první chci slyšet tvůj názor." Naléhá dál.

„Dobře fajn prostě jsme se párkrát líbali nic víc." Pokrčím rameny.

„Jenom líbali a z toho jste oba tak mimo typičo tak to si nedokážu představit až Calin dojde s tim, že jste spolu spali." Směje se Viktor. Nemám mu to za zlé, ale vůbec nechápe situaci.

„Jo." Hlesnu jen a chci se zvednout k odchodu.

„Počkej. Co se děje to není všechno že ne?" Zastavuje mě.

„Vážně to potřebuješ vědět?" Ptám se-není to úplně veřejné téma.

„Jasně, že jo neboj se nikomu to říkat nebudu." Slíbí a já si teda znova sednu na postel.

„Prostě já s ním nemůžu mít nic víc. Prostě s ním nemůžu spát kvůli mojí předchozí zkušenosti." Vyklopím mu to. Mám prostě pocit, že bych se mu měla svěřit. Stejně se mnou tohle období prožíval jen o tom nevěděl.

„To je mi líto zlato." Pochopí a obejme mě. „Neboj to se spraví. Musíš myslet na Calina ne na toho zmrda před ním. Ví to?" Ptá se.

„Jo." Hlesnu.

„Tak vidíš nebude na tebe tlačit počká si tím jsem si jistej." Hladí mě po zádech.

Musím říct, že mi pomohl trochu mě uklidnil a dokonce mám pocit, že jsem našla někoho s kým můžu mluvit. Kdybych se s Viktorem necítila tak dobře v žádném případě bych mu to neřekla.