Nevinná růže

4.

„Kotě vstávej." Slyším tlumeně ve snu.

„Hej Key musíme vstát za chvíli mám být ve studiu a ty jdeš se mnou." Třese se mnou.

„Jo furt." Zabručím a potom vstávám.

- - -

„Nebuď nervózní." Hladí mě po zádech když prý stojíme před studiem, ve kterém by měli být skoro všichni z jejich party.

„Já nejsem nervozní." Lžu mu.

„Uvědomuješ si, že už tě znám dost dlouho sice s mezerou, ale poznám na tobě když lžeš." Zvedá obočí.

„Dobře možná jsem trochu nervózní. Bojím se jaký dojem udělám na tvoje kamarády víš?" Usměju se.

„Hele toho se vůbec neboj znám je a přesně vím jak na tebe budou reagovat, takže klid." Říká když vyšlapeme schody až ke dveřím do studia.

Petr z kapsy vytáhne klíče a odemkne dveře. Oba se vyzujeme a bundy si pověsíme na věšák v chodbě.

„Zdar někoho vám vedu." Křičí Petr.

„Čau." Slyším jednohlasně.

Pak s Petrem, který mě drží za ruku vcházíme do "obýváku".

„Ahoj." Zdravím potichu.

„Ale ale ahoj." Ozve se od kluka s dredama co sedí na gauči.

„Takže tohle je Káča a tohle jsou Willy nebo Kojo, tohle je Calin, Marek a.k.a Indigo a tohle David a.k.a D-kop." Ukazuje na kluky v místnosti a ti se postupně zvedají a následně mě objímají.

Není mi to nejpříjemnější nejsem úplně zvyklá na takovýhle fyzický kontakt, ale mám z nich dobrý pocit všichni se usmívají a vypadají fajn.

„Rád tě poznávám." Řekne mi myslím David když mě pustí z objetí.

„Taky vás ráda poznávám." Usměju se na všechny v místnosti.

„Petře nepochlubil ses, že máš novou holku." S Petrem na sebe hodíme pohled a pak se začneme smát jak dementi.

„Ses posral ne? Tohle je ta moje kámoška z dětství." Vysvětluje se smíchem Petr.
Počkej on o mně mluvil? To je od něj hezké.

„Jo takhle. Ty ses vrátila?" Valí na mě oči Calin.

„Ne jsem jen přízrak pouhá fantazie." Rýpnu si do něj.

- - -

Už hoďku a něco sedíme ve studiu a já odpovídám na všemožné otázky světa. Jestli mi to vadí? Ani ne. Sice nechápu proč je tak strašně zajímá můj dosavadní život, ale budiž.

Petr měl pravdu fakt mě pozvali na Silvestrovskou oslavu tady ve studiu. Můj původní plán s vínem u seriálu teda padá. Jsem vlastně ráda. Jsem tady druhý den a už jsem znova potkala mého nejlepšího kamaráda a vypadá to, že kamarádů mám dalších 10.

Bavili jsme se samozřejmě i o hudbě kluci mi pouštěli nějaké svoje výtvory a musím říct, že od teď jsem asi aktivní posluchač rapu.

- - -

Je už celkem pozdě, zachvílu nám jede bus, takže se obouváme a oblíkáme aby jsme ho stihli.

Loučím se se všema klukama ve studiu stejně jako Petr a ještě jednou slibuju, že na Silvestra fakt přijdu.

Pak už za sebou jen zabouchneme dveře a míříme na zastávku.

„Tak jak sis to užila?" Prolomí ticho Petr.

„Moc bylo to fakt fajn." Usmívám se.

„Vidíš říkal jsem ti, že jsou kluci v pohodě." Mrká na mě.

- - -

„Jsem doma." Zahučím když si vyzouvám boty.

„No to je dost." Ozve se táta z kuchyně a pak přijde za mnou do předsíně.

„Zítra si udělej čas chci tě seznámit se svou manželkou." Vybalí na mě a já na něj vyvalím oči.

„Cože s kým?" Ptám se zaskočeně.

„No s tvojí nevlastní mámou." Opakuje.

„To jsem slyšela, ale jak to, že o ní nevím?" Ptám se znovu.

„Žila jsi s mámou a ke mně jsi se nehlásila tak mi nepřišlo důležitě abys o tom věděla." Krčí rameny.

„Aha asi to musím zpracovat už si půjdu lehnou jo?" Odcházím do pokoje po tom co táta přikývne.

Vlastně to není divné. Táta s mámou se nerozvedli jako staříci nad hrobem, takže je logický, že si mohli ještě někoho najít. Mamka sice nikoho neměla, ale ona v tomhle byla jiná.

Takže by mě to ani vlastně nemělo překvapovat, ale opak je pravdou. Asi jsem si tátu zafixovala jako tak příšerného člověka, že by mě ani nikdy nenapadlo, že by s ním někdo dokázal být.