Nevinná růže

1.

Sedím na parapetě a koukám na hvězdy. Je půl druhé ráno a já nemůžu spát. Celkem běžný problém u mě. Přemýšlím nad hroznýma pičovinama a proto pak nemůžu usnout.

Taky si musím sehnat nějakou práci. Upřímně nevím kde mám hledat.

Vystudovala jsem grafickou školu, ale nemyslím si že by mě vzali do nějaké firmy nebo tak něco. Nemám žádné zkušenosti ani praxi, takže nemyslím že by mě někdo chtěl zaměstnat.

Číšnice? Koukat na hnusný ksichty lidí, kterým jídlo nechutná a ještě na ně být milá když si na mě otevřou hubu? Ne.

Bar? Určitě ne. Po mé poslední zkušenosti a prací v baru do toho nejdu ani kdybych měla zametat chodníky.

Prodavačka? Celý den skládat zboží do regálu a nebo sedět u pásu? Z toho by mi mrdlo takže ne.

Možná jsem moc vybíravá a nebo jsou v mém okolí jen debilní práce.

Nakonec jsem se rozhodla že dám na internet nějaký inzerát nebo něco podobného o tom, že dělám grafiku a budu doufat že se mi někdo ozve.

Pár týdnu ještě bez práce být můžu, máma mi nechala nějaké peníze, na byt to bohužel ale nestačí. Mám i nějaké svoje peníze, ale víc než deset tisíc to nebude.

Když nad tím tak přemýšlím mám chuť na nějakou flašku. Chtělo by to nějakej nonstop. Tady mám, ale asi smůlu, protože tady v Telnici jsme rádi i za ty vietnamce, kteří mají otevřeno do půl deváté.
Takže to budu muset dát bez alkoholu.

- - -

Zase jdu k vietnamcům tentokrát i s občankou.

Zase beru dvě krabičky. Doufám že mi tahle várka vydrží alespoň týden. Zase tolik peněz nemám.

Táta vypadl do práce ještě dřív než jsem vylezla z pokoje, takže mám celý den volný barák.

Dokonce jsem ještě před odchodem stihla podat ten inzerát že dělám grafiku. Můžu tak akorát doufat že se mi někdo ozve.

- - -

Obouvám si své černé conversky, oblíkám si bundu a do ruky beru skate.

Ve skate parku, do kterého mířím jsem už taky nebyla pěknou dobu. Doufám, že tam vůbec ještě je. Pamatuju si jak jsme tam s Péťou sedávali dlouho do noci a bavili se o totálních pičovinách.

Bylo to super. Občas se mi po něm strašně stýská. Legendární byly i naše přespávačky. Kdy jsem tátovi tvrdila že spím u spolužačky a přitom jsem koukala na Petra s cigaretou v ruce.

Byl to můj vzor. Chtěla jsem být jako on. Byl to skvělý člověk a spoustu mě toho naučil. Ať už dobré věci-jako například ježdění na skatu. Tak i ty špatné-třeba kouření.

Flashback

„No a teď to musíš potáhnout do plic." Učinila jsem tak, ale v tu chvíli jsem se totálně rozkašlala.

„Neudus se vole." Zasmál se Petr a pak mi sebral cigaretu z ruky.

„Fuj tohle už nikdy v životě nedám do pusy." Řekla jsem hned když se mi povedlo se nadechnout.

„To víš, že jo." Zasmál se znovu a pohladil mě po zádech.

End of flashback

Taky mě učil se líbat. Bylo to divný vždyť mi bylo 12 a jemu 16, ale i tak jsem ho měla strašně moc ráda. Fakt mi chybí.

- - -

Ten park se vůbec nezměnil. Je tady i rampa, na které jsme vždycky sedávali. Okamžitě mě popadne obrovská touha tam znova vylézt.

Skate položím na zem a pak se začnu škrábat nahorů. Vždycky mi to přišlo složitější. Teď jsem tam vylezla jak nic.

Chtěla jsem si stoupnout a na celý park se podívat ještě z větší výšky, ale uklouzla mi noha a já se okamžitě skutálela dolů.

Dneska má svatek Petr, takže jestli nějakého znáte určitě mu nezapomeňte popřát. Svátek má samozřejmě i to naše Petřisko, takže jemu přeju taky všechno nejlepší.