Nevinná růže

38.

Před chvílí přijel Viktor. Řeší se tady teď hlavně roadtrip a O2 aréna. Chtěli by tam spolu vystupovat a já myslím, že je to dobrý nápad.

„Jdeš?" Ptá se Petr a natahuje ke mně ruku s krabičkou cigaret.

Zvednu se hodím na sebe bundu a jdu za ním. Celkem mě to překvapilo. Myslela jsem, že se se mnou nebude bavit, ale asi se přes to přenesl líp než jsem myslela.

Oba si zapálíme a jen tak v tichu na sebe koukáme a čekáme kdo začne mluvit jako první.

„Princezno omlouvám se neměl jsem tak křičet. Mě jen štve, že ti Calin ublíží a tebe to bude bolet." Začne jako první on.

„Jak můžeš vědět, že mi ublíží?" Zastávám se ho.

„Protože ho znám." Odsekne.

„Dobře, ale já to chci zkusit, třeba to za tu bolest na konci bude stát." Snažím se mu vysvětlit můj pohled na věc.

„Fajn když chceš dělej jak myslíš, ale já ti to říkal." Otočí se na mě.

„Petře já nechci aby ses zlobil." Koukám na něj.

„Nezlobím se." Usměje se na mě.

Jdu k němu a pořádně ho obejmu. Objetí mi oplatí. Pak oba típneme cigaretu a jdeme za ostatními dovnitř.

- - -

„Půjčíš mi zase nějaké tričko prosím?" Prosím Calina když už stojíme u něj v ložnici.

„Jasně na." Hodí po mně fialové triko.

Převleču se a pak si lehám k němu do postele.

„Dobrou kotě." Dá mi pusu do vlasů a přitáhne si mě víc k sobě.

„Dobrou." Odpovídám už se zavřenýma očima.

Usínáme spolu v objetí. Miluju to.

- - -

Ráno se budím dřív než Calin a stejně jako každé ráno jdu jako první na záchod. Kurva. Dostala jsem to. Rychle si jdu do batohu pro tampón, který tam mám pro všechny případy.

Vracím se zpátky do ložnice a Calin už je vzhůru.

„Dobré ráno." Usměju se na něj.

„Dobré pojď za mnou ještě." Roztahuje ruce.

Nenápadně zkontroluju prostěradlo jestli není od krve a když zjistím, že ne lehnu si k němu a přitulím se.

„Co kdybys tady u mě ještě zůstala?" Ptá se s úsměvem.

„Dobře, ale musím si domů pro nějaké věci." Odpovídám hned.

„Triko ti klidně půjčím, kalhoty nepotřebuješ mně se líbíš víc bez nich a jedny kalhotky sis tady minule zapomněla tak jsem ti je vypral a máš je ve skříni." Vymýšlí plán.

„Jo, ale já stejně potřebuju domů." Musím si vzít tampóny.

„Nepotřebuješ teď jsem ti řekl, že tu u mě všechno máš co potřebuješ." Argumentuje.

„Potřebuju dostala jsem to a mám tady jen jeden tampón." Rozhodnu se to říct na rovinu.

„Aha." Zmlkne. „Zajedu do obchodu a koupím ti je dobře?" Navrhuje jinou variantu.

„To bys udělal?" Ptám se s údivem.

„Jasně, že jo proč by ne?" Krčí rameny.

„No klukům to přijde nechutný a stydí se jít do obchodu a koupit tampony." Vysvětluju mu.

„Já nejsem kluk jsem muž a nechutný mi to nepřijde je to normální řekni mi co všechno potřebuješ já sjedu do obchodu a pak budeme spolu jo?" Hladí mě do zádech.

„Dobře." Usmívám se jak měsíček na hnoji. Udělal mi radost.