Nevinná růže

27.

Právě mě Calin vyhodil před barákem a já co nejrychleji mizím do koupelny abych si zamaskovala toho cucáka co mám na krku. Tátu prostě nesmím potkat.

Povedlo se a já už zamykám ve své koupelně. Vyhrabu z šuplíku jeden korektor, který si myslím, že by mohl celkem dobře krýt.

- - -

„Už jsi doma?" Ozve se táta když jdu do kuchyně pro něco k obědu. Ne tyvole to se ti jen zdá. Ozve se mé podvědomí.

„Jo přišla jsem před chvílí." Usměju se na něj.

„Jak sis to užila s Petrem?" Ptá se na otázku, kterou jsem nečekala.

„Jojo bylo to fajn." Jasně s Petrem.

„Hele chtěl chtěl jsem se zeptat jestli bys o víkendu mohla třeba zase k Petrovi?" Nervózně si mne ruce.

„Budeš tady mít Elišku?" Usmívám se. Je mi jasné, že jo.

„No-jo budeme mít první výročí tak kdybys mohla třeba k tomu Petrovi?" Je na něm vidět, že je nervózní.

„Jasně, že mohla domluvím si to jo." Odpovím a pak s připraveným jídlem odcházím do svého pokoje.

„Děkuju." Zavolá za mnou.

Vážně chci moc věřit tomu, že se změnil a že už se nikdy nebude opakovat to co se dělo když jsem byla dítě. Jenomže já mu přece nemůžu odpustit jen tak. Nebo bych měla? Nevím. Absolutně si nevím rady.

Každopádně bych si měla domluvit ten víkend u Petra abych jim tady nekřenila.

Stejně jsme se domlouvali, že dneska půjdeme ven, takže se s ním domluvím potom.

- - -

„Ahoj, jak sis to užila?" Ptá se a přitom mě objímá.

„Ahoj. Jo bylo to moc fajn cos tady celou tu dobu dělal ty?" To s Calinem mám samozřejmě v plánu zamlčet.

„Nic zvláštního." Usměje se na mě. Musím říct, že mi chyběl.

- - -

Sedíme u Petra v pokoji na zemi a on se mě dokola vyptává na náš výlet. Už jsem mu řekla snad úplně všechno až na to, že jsem vynechala nějaké drobné detaily. Tím samozřejmě myslím celého Calina.

„Vydrž." Omluvně se usměje a pak svůj doposud zvonící telefon přikládá k uchu. „Jo jasně už se těším." Vypadá, že se za chvíli rozteče. Že by nějaká holka? „Dobře pak ti ještě napíšu měj se krásně pa." Tak takového Petra neznám.

„Kdo to byl?" Ptám se zvědavě.

„No jedna holka je fajn." Odpovídá stručně, ale já to tak nenechám potřebuju detaily.

„To ne tohle mi neuděláš nějaké podrobnosti potřebuju." Škemrám.

„Dobře tak jmenuje se Nikol a je opravdu fajn. Chvíli se s ní vídám a teď jsme domluvení, že u mě zůstane přes víkend." Usmívá se.

„No ne Petr Adámek se nám zamiloval." Jsem šťastná.

„To teda ne nezamiloval jsem se." Zlobí se a tím mi ještě víc potvrzuje, že je zamilovaný.

„Dobře nechám to být, ale chci abys věděl, že ti nevěřím." Chechtám se mu do obličeje. 

Sice to znamená, že u něj o víkendu nebudu moct být, ale vůbec mi to nevadí zkusím něco vymyslet. Hlavně, že je Petr konečně šťastný aspoň tak teda vypadá.

- - -

Calin. Co kdybych byla o víkendu u Calina.

To nejde. Otravovala jsem ho teď skoro celý týden a navíc to co se mezi náma naposled stalo. Nevím jak to teď mezi sebou máme. Navíc se před ním stydím. Nechtěla jsem aby se to stalo, ale to neznamená, že se mi to nelíbilo. Právě naopak.

Nic jiného mi nezbývá Petr bude s Niky, Marin s Emou. Takže jediný u koho můžu být je Calin.

„Ahoj kotě co potřebuješ?" Ozve se jeho hlas z telefonu.

„Mám takovou prosbu." Říkám nervózně. Je mi trapně.

„Všechno předem splněno." Slyším, že se usmál.

„Dobře takže u tebe můžu zůstat přes víkend?" Usměju se taky.

„Počkej stalo se něco? Táta ti ublížil?" Jeho hlas najednou zvážní.

„Ne klid nic se nestalo, ale táta mají s Eliškou výročí tak mě prosil abych vypadla. No a já jsem chtěla k Petrovi jenže ten nemá čas tak mě napadlo, že budu otravovat tebe?" Vyklopím mu celou story.

„Jo fajn tak já si tě zítra odpoledne vyzvednu před barákem dobře?" Vymyslí plán.

„Dobře tak děkuju a měj se." Jsem ráda, že to vyšlo.

„To je samozřejmost budu se těšit čau." Řekne a následně hovor položí.

Tak a teď se na to musím ještě mentálně připravit.