Nevinná růže

42.

„Caline vstávej za hodinu a půl jedeš na koncert." Třesu s ním.

„Hm." Zabručí, ale oči otevře, takže se zvednu a odcházím zpátky do kuchyně.

Sedím na gauči a koukám do mobilu. Calin zrovna vychází z koupelny.

„V kuchyni máš snídani." Řeknu bez toho aniž bych se na něj vůbec podívala.

„Kotě ty se zlobíš?" Jde ke gauči a sedne si vedle mě.

„Jo." Odpovím na rovinu.

„Promiň." Omlouvá se.

„Caline ne vezmeš mě sem aby jsme byli spolu a pak si odejdeš někam do prdele, nezvedáš mi telefony a vrátíš se úplně na mrdku co jsi kurva čekal?" Začnu na něj křičet.

„Já se vážně omlouvám, ale já jsem si do studia chtěl zajet jenom pro cdčka na podepsání, ale nějak se to protáhlo." Vypadá, že ho to fakt mrzí, ale vzhledem k tomu, že se poslední dobou hádáme dost často už na mě neplatí ty jeho krásný oči. Minimálně už ne tolik jako na začátku.

„Já to chápu, ale ty musíš pochopit, že mě tohle všechno mrzí. Poslední dobou se hádáme často a já jsem myslela, že by tohle mohl být hezký víkend, ale ty ne ty jsi prostě odjel někam do hajzlu nechal jsi mě tady a teď zase odjíždíš na koncert a já musím zítra domů. Takže z tohohle víkendu zase nebude nic." Vytáčí mě to čím dál víc.

„Pochop už konečně, že je tohle moje práce a nechtěj abych si mezi tebou a hudbou vybíral. Moc dobře víš, že se snažím, ale pracovat musím chápeš ty koncerty mě živí kurva." Vybuchne.

„Caline já nechci aby sis vybíral mezi mnou a hudbou, teď nemluvím o koncertech, ale o tom včerejšku. Proč mě sem do prdele táhneš když pak vypadneš do studia a vrátíš se v noci a ještě k tomu úplně na mol. Nevím cos čekal, že budu stát mezi dveřma s kýblem kdyby se ti náhodou chtělo zvracet a poplácám tě po zádech, že ses šel radši zlít s Petrem než aby jsi byl se mnou když jsem za tebou jela?" Začnu taky křičet i když se mi chce spíš brečet. Bojím se, že měl Petr pravdu a vážně Calin nebude takový jak se na začátku prezentoval.

„Přestaň po mě řvát nejsem malej kluk můžu si dělat co chci a kdy chci až se budu chtít jít opít tak prostě půjdu a ty s tím nic nenaděláš akorát zase vyvoláváš zbytečný hádky." Zvedne se z gauče a odejde na balkon si zapálit.

Na tohle vážně nemám. Okamžitě se zvednu jdu do ložnice abych posbírala svoje věci, které naházím do batohu. Ještě se stavím v koupelně kde si vezmu kosmetickou taštičku a s brekem mizím z jeho bytu.

- - -

Před pár minutama jsem dojela autobusem z Brna domů do Telnice. Telefon mi zvoní prakticky nepřetržitě, ale jediné jméno, které bych na obrazovce telefonu chtěla vidět je to Petrovo.

Potřebuju ho. Teď ne jako kamaráda od Calina, ale jako mého kamaráda i když si uvědomuju, že bych si asi sama sobě naběhla, protože by mi stále opakoval, že mi to říkal jen já ho zase neposlechla.

Zdravím jsem tady opět a přináším novou kapitolu, doufám, že máte radost, protože jsme teď od téhle knížky měli na celkem dlouho pauzu. Slibovala jsem, že tuhle knížku kvůli té nové nechci úplně zazdít i když se to tak trošku nakonec stalo. Každopádně bych jí určitě chtěla dopsat. Nebudu nic slibovat, protože kapitoly rozhodně nebudou vycházet nějak pravidelně, ale pojďme společně doufat, že se u této knížky někdy dočkáme konce.
-Kači<3