Nevinná růže

16.

Momentálně jsem se vzbudila. Je na mě dost brzo jsem kvůli tomu kdy chodím spát zvyklá vstávat, třeba v 11, ale teď je 9 a já už nemůžu usnout.

Divím se, že nemám kocovinu. I když včera jsem toho zase tak moc nevypila.

Chci se zvednout z postele a odejít ze sebe udělat člověka. V tom mi ale brání Calinova ruka, která mě drží u něj. Snažím se ji sundat opatrně abych ho nevzbudila.

„Ještě ne." Mrčí Calin.

„Ale jo spinkej dál." Usměju se a prohrábnu mu vlasy, které mu lezou do obličeje.

Když se konečně zvednu jen se převalí na druhý bok a spí dál.

Vezmu si z kufru věci a mířím do koupelny. Dám si sprchu a pak si udělám takovou tu klasickou denní rutinu. Makeup nenosím, takže si dám jen řasenku a pomádu na popraskané rty.

Můj outfit se skládá z šedých tepláků a černého trika z merche Petra, na které hodím ještě černou mikinu Calina, která se válí u postele, protože je mi zima.

Mikina mi sahá až pod kolena stejně jako moje nové pyžamo. Teď mi to, ale vůbec nevadí, protože mi jde hlavně o zahřátí.

Sejdu schody dolů a začnu dělat snídani. Možná je zbytečné dělat jídlo takhle brzo, protože myslím, že kluci ještě vstávat nebudou. Já mám ale hlad, takže mají smůlu holt budou muset jíst studené palačinky.

- - -

Palačinky jsou hotové a já na stůl chytám dvě marmelády a nutellu, kterou přivezl David.

Pak jdu znova k lednici, ze které vyndám borůvky, které umyju a chci je dát na talíř. Najednou se ale okolo mého pasu omotají dvě velké potetované ruce.

„Tak tady je moje mikina. Hledal jsem ji." Zachraptí mi do ucha Calin.

„Promiň byla mi zima." Omlouvám se.

„To je v pohodě sluší ti." Šeptne, dá mi pusu do vlasů a pak si jde sednout ke stolu.

Donesu tam ten talíř s borůvkama a to už se Calin dávno láduje palačinkou.

„Dobré ráno." Ozve se Viktorův hlas ze schodů.

„Dobré." Odpovíme s Calinem jednohlasně.

Taky si přisedne ke stolu a začne jíst.

„Té se drž snídaně dělá dobrý." Poplácá Viktor po zádech Calina. Všichni se jen zasmějeme a pak už si taky konečně sednu za nima ke stolu a začnu jíst.

„Co máme dneska v plánu?" Ptám se.

„To nevim myslím, že měl David nějaký plány nebo co." Krčí rameny Viktor.

„Takže máme ještě tak 2 hodinky než vstane." Usměje se Calin.