Nevinná růže

41.

Mezi Calinem a mnou to v poslední době nevypadá vůbec dobře. Pořad se jen hádáme a to ani ne o tak vážných věcech.

Calin už zase není doma. Je po půlnoci, nechápu kde se furt fláká. Album mají dávno vydané a další se zatím neplánuje. Zítra ráno mají jet na koncert a on ještě pořád není doma. Čekám tady na něj skoro celý den. Ráno mě přivezl z Telnice a pak mě tady prostě nechal s tím, že si něco potřebuje zařídit. Čekala jsem, že si třeba jen pro něco zajde do studia a do max hodiny je zpět. To jsem se ale spletla.

Telefon mi nezvedá. Psala jsem teda kvůli tomu Petrovi, protože jsem se bála jestli se něco nestalo. Říkal, že ve studiu je, takže asi žije.

Nechápu co se mezi náma stalo a vážně mě to mrzí. Nejsme spolu přece tak dlouho aby jsme se už začali srát nebo tak něco. To bych pochopila kdybychom spolu bydleli v jednom bytě, ale vzhledem k tomu, že za ním jen jezdím a to taky ne tak často tak fakt nevím co se děje.

Ve chvíli kdy se rozhodnu, že už půjdu spát slyším rámus v předsíni, že by se Calin konečně uráčil přijít domů?

Najednou slyším ránu jak z děla. Leknu se, protože nevím co se mohlo stát. Je víc než jisté, že je opilí. Vstanu rychle z postele a mířím směrem ke vstupním dveřím.

Vidím Calina jak se válí vedle rozbitého botníku a Davida, který se snaží zvednout ho ze země. Všimne si mě až když rozsvítím světlo. Stojím uprostřed chodby jen v kalhotkách a Calinově mikině, ale vzhledem k tomu, že ji mám skoro po kolena necítím se blbě.

„Promiň nechtěl jsem aby tě vzbudil." Kouká na mě David s omluvným úsměvem.

„To je v pohodě nespala jsem." Jdu k nim blíž abych mu pomohla Calina zvednout.

„Zítra ráno jedeme na koncert mohla bys prosím zařídit aby vstal? Odjezd je v 10." Říká David.

„Jo jasně neboj v 10 bude stát před barákem." Kývnu. „Caline zvedej se." Houknu na něj.

„Kotě ty jsi tady?" Zamumlá Calin.

„Jo jsem a potřebuju aby jsi vstal." Drknu do něj a on se začne zvedat.

„Umíš to s ním." Pokyvuje David.

„Jo já vím. Co dělal prosím tě?" Ptám se. Nikdy se Calin neopil jako dneska. Nebo jsem u toho aspoň nebyla. Jasně, že se napil, ale nikdy se neválel po zemi.

„Nevím byl s Petrem prý celou dobu mluvil o tobě, ale co přesně říkal to nevím. Na to se musíš zeptat Petra." Odpoví mi.

„Dobře děkuju, že jsi ho sem dostal. Dobrou noc." Usměju se na něj.

„Už to zvládneš jo?" Ujišťuje se, že může jít.

„Ano v pořádku běž se vyspat ať nejsi zítra unavený." Jsou všichni skvělý. Miluju jak si navzájem pomáhají.

„Dobrou noc." Rozloučí se a pak odchází. Calin se konečně zvedne a proto přehodím jeho ruku přes moje ramena a táhnu ho do ložnice. Naštěstí není až tak moc takže zvládne dost obstojně chodit sám.

- - -

Ráno se budím vedle Calina, který vypadá, že už je týden po smrti. Je půl 8, takže má Calin ještě dost času. Můžu ho nechat ještě chvíli spát.

Mezitím jdu do koupelny udělat si svou ranní rutinu a pak se vracím zpět do ložnice pro oblečení. Navléknu se do legín a Calinovy mikiny.

Pak už jdu do kuchyně abych udělala snídani. Začala jsem hledat co tady Calin má. Dlouho jsem tady nebyla a podle toho vypadá i jeho lednice. Našla jsem aspoň vajíčka, ale když zjišťuju, že tady není skoro žádný pečivo kromě typuju tak 3 dny starého chleba, rozhodnu se udělat chleba ve vajíčku.

Vím, že ho má Calin rád a i když hodlám být pěkně uražená chci mu udělat radost.

Pokud jste si mysleli, že už jsem pod kytičkama tak vás zklamu-stále žiju. Omlouvám se, že jste o mně na moje poměry dost dlouho neslyšeli, ale nějak mi to posledních pár týdnů nešlo. Radši vám nebudu slibovat, že budu aktivnější, protože se potom budu zase omlouvat. Miluju vás a děkuju za podporu i v čase mimo mou aktivitu.
-kacis<3