Nevinná růže

5.

Dneska jsem se vyspala fakt na hovno. Asi je něco s tlakem nebo nevim.

Hned ráno jsem si skočila do sprchy a rovnou jsem si umyla i vlasy.

Teď mířím do kuchyně ulovit něco ke snídani. Nic moc tady není, takže si dělám klasicky vajíčka.

Je celkem brzo, ale táta už je samozřejmě v práci. Večer má přijít na večeři ta tátova přítelkyně. Upřímně jsem na ní zvědavá.

- - -

„Ahoj." Otevřu dveře a následně objímám Petra, který vchází dovnitř.

„Ahoj kočko." Odpovídá.

„Co ty tady?" Ptám se překvapeně. Je něco málo po obědě a já jsem zrovna měla v plánu jít si lehnout k seriálu.

„Nudil jsem se tak jsem přišel navštívit starou známou." Směje se.

„Jasně chápu tak pojď do kuchyně udělám nám kafe jo." Posadí se k jídelnímu stolu.

„Tak co je nového?" Ptá se.

„Děláš jak kdyby jsme se včera neviděli, ale jo něco nového je. Táta mi včera oznámil, že mi večer představí jeho přítelkyni." Nesu kafe na stůl a sedám si naproti.

„Kecáš." Kroutí hlavou.

„Právě, že ne." Přikyvuju.

„Bojíš se toho?" Ptá se starostlivě.

„Asi ne. Nebo jakoby já nevím možná z toho trošku strach mám." Přiznávám se.

„Ale neboj to bude v klidu a kdyby to náhodou nebylo v pohodě, tak vždycky můžeš zdrhnout ke mně." Mrká na mě a já se usmívám. Vlastně má pravdu. Kdyby to bylo špatný, prostě se seberu a odejdu k němu.

„Oukej to beru."

- - -

Petr před chvíli odešel, protože mu volal David. Prý nějaký problém ve studiu.

Samozřejmě mi nabízel abych šla s ním, ale já dneska moc nemám náladu. Ne, že by se mi s klukama včera nelíbilo, ale dnes se prostě spíš snažím soustředit na sebe.

Mám ještě celkem dost času než se vrátí táta z práce a než přijde na večeři ta jeho přítelkyně.

Takže jsem si šla na chvilku zacvičit a pak jsem si skočila ještě jednou do sprchy. Na ksicht jsem si dala masku a s vínem jsem si lehla k seriálu. Stihla jsem si pustit dva díly než jsem slyšela prásknutí dveří. To znamená, že je táta doma.

Sebrala jsem se a šla jsem za tátou do kuchyně.

„Ahoj." Houknu na něj.

„Ahoj." Odpoví.

„Eliška přijde v šest já zatím uvařím jo?" Říká a já přikyvuju.

„Chceš s něčím pomoct?" Ptám se.

„Asi není potřeba pak tě zavolám a nachystáš na stůl jo?" Říká.

„Fajn." Řeknu a pak odcházím zpátky do pokoje.

Táta je dobrý kuchař na jeho jídlo se těším. To se ovšem nedá říct o setkání s jeho přítelkyní. Vůbec nevím co od toho mám čekat.