Nevinná růže

44.

„Promiň já jsem s ním v tom studiu pil nevěděl jsem, že na něj čekáš doma." Omlouvá se i když vůbec nemá za co.

„Petře to není tvoje vinna sám jsi řekl, že jsi nevěděl, že jsem u něj. To on se rozhodl, že v tom studiu zůstane. Navíc to nebylo jen o tom včerejšku hádali jsme se už předtím bojím se, že tohle prostě dlouhodobě nebude fungovat." Přiznám a čekám tu obvyklou větu „já ti to říkal".

„Tohle neříkej. Omluví se ti a všechno bude zase v pohodě. Nechtěla by sis přečíst co ti psal?" Navrhne a já si nejsem jistá. Bojím se, že tam na mě bude čekat esemeska ať už se nikdy nevracím, protože jsem už jednu takovou od člověka, kterého jsem měla ráda dostala. Myslím, ale že Calina mám mnohem radši než toho idiota co mě jen využíval a ubližoval mi dokonce i fyzicky.

„Já nevím." Odpovím narovinu, ale už v tu chvíli odemykám telefon a naposledy si rozmýšlím jestli to chci číst. Telefon ukazuje, že od něj mám 13 zmeškaných hovorů a 7 nepřečtených zpráv.

Kotě promiň přehnal jsem to.

Prosím vrať se mi.

Víš, že jsem to tak nemyslel. Ruply mi nervy.

Omlouvám se, nechtěl jsem.

Můžeš se mi prosím ozvat jestli jsi v pořádku.

Zvedni mi kurva ten telefon.

Omlouvám se neměl jsem odcházet a neměl jsem na tebe křičet. Promiň posral jsem to.

Zprávy dočtu, pak si je přečtu ještě jednou a následně je přečtu nahlas i Petrovi.

„Vidíš omlouvá se, mrzí ho to." Zastává se ho Petr. 

„Já vím myslíš, že mu mám odepsat?" Ptám se Petra i když netuším co bych mu měla napsat.

„Já myslím, že jo aspoň ať ví, že jsi v pořádku." Přikývne a já tedy znovu vezmu telefon abych mohla odepsat.

Jsem s Petrem a jsem v pořádku nemusíš se bát.

Odešlu jednoduchou esemesku, na kterou mi vzápětí dojde Calinova odpověď.

Fajn zítra ráno si tě u něj vyzvednu dobře? Mám tě rád kotě.

Na to už mi napíšu jen, že souhlasím a pak už telefon vypínám. Sice jsem si od něj chtěla dát na chvíli pauzu, protože si myslím, že by nám oběma prospěla, ale vlastně ho chci vidět a chci ho mít vedle sebe za každou cenu.

- - -

S Petrem jsme si udělali hezkej společnej den. Bylo to všechno jako dřív zase jen já a můj nejlepší kamarád. Jsem šťastná, že to osud zařídil tak aby jsme se i po tom co jsem se musela přestěhovat k mámě znovu potkali.

Hodně mluvil o té své Nikče. Prý spolu ještě oficiálně nechodí, ale já na něm poznám, že by chtěl. Podle vyprávění to bude opravdu úžasná holku. Pokud ovšem Petr nemá trošku zaslepené oči láskou. Doufám, ale že ne a že je opravdu tak skvělá jak Petr říkal. Slíbil mi taky, že nás seznámí. Prý by jsme si mohly rozumět.

A nakonec zase zjišťuju, že všechno zlé je k něčemu dobré a já jsem díky hádce s Calinem strávila po dlouhé době krásný den s Petrem.