Nevinná růže

20.

„Nelžu ti." Řeknu a snažím se zbavit nástupu panické ataky. Třesu se jako vždycky a tak mám chuť utéct do koupelny a zase vzít do ruky zapalovač nebo žiletku.

„Lžeš. Kdybys nelhala neukončíš to jen tak." Řekne už celkem naštvaně. Nechtěla jsem aby se zlobil.

„Promiň nechtěla jsem aby ses zlobil." Slzy už mi tečou proudem a nástup panické ataky už asi nevrátím.

„Já se nezlobím." Řekne klidně. „Hej hej poslouchej mě a dýchej se mnou." Všimne si toho, že jsem na hraně zhroucení. Chytá mě za ruce a kouká mi hluboko do očí. Asi ví jak tohle funguje, takže mi dokáže pomoct.

„Ne-nejde to." Snažím se mu to vysvětlit.

„Nemluv a soustřeď se na svůj dech. Dej mi ruku." Chytí mou ruku a položí jí na svou hruď. Cítím jeho dech a taky tlukot jeho srdce. Uklidní mě to a já se můžu začít snažit dýchat.

„Už dobrý?" Zeptá se opatrně. Už se můžu znovu pořádně nadechnout takže přikývnu. „Pojď sem." Sevře mě do pevného objetí. Vysadí si mě na klín a natiskne mě k sobě tak, že by se mezi nás nevešel ani papír. Pomohl mi od panického záchvatu.

„Děkuju." Zašeptám.

„Neděkuj mi. Nechceš mi prosím říct co se stalo. Co může za tvé jizvy na stehnech a předloktí?" Zeptá se na něco čeho jsem si myslela, že si nevšimne.

„Co?" Odtáhnu se od něj.

„Kotě samozřejmě, že jsem si všiml byla jsi v plavkách a smyl se ti makeup." Upozorní mě.

„Všiml si toho ještě někdo?" Panikařím.

„Nemyslím si to já jsem na tebe koukal celou dobu." Usměje se a řekne něco co mě vlastně i potěší.

„Dobře řeknu ti to." Povolím nakonec.

„Díky bohu asi bych se zbláznil." Usměje se a znovu mě chytí za ruce. 

„Fajn no já jsem-bylo mi 16 našla jsem si kluka byl starší bylo mu 18. Ze začátku byl úplně skvělý. Myslela jsem, že ho miluju, ale asi to nebyla úplně pravda. Byli jsme spolu pár měsíců jenže on pak z nějakého mně neznámého důvodu začal pít a občas si i něco šlehnul. Máma dělala v nemocnici, takže jsme spolu u nás byli skoro nonstop. Kolikrát přišel opilí a pak po mně chtěl sex. Když jsem odmítla prostě si to vzal i bez mého svolení. Byl na mě zlý párkrát mě i uhodil. Nadával mi, že prý jsem v posteli totální dřevo, že mám moc malé prsa, velké boky, málo úzký pas a další věci. Totálně jsem se z toho složila. Neodešla jsem, protože jsem si myslela, že ho miluju. Nakonec mě odkopl když začal spát s nějakou jinou holkou a mě už nepotřeboval. Cítila jsem se strašně i když jsem mohla jásat, že už mě konečně netrápí byla jsem z toho nešťastná, protože jsem si myslela, že jsem k ničemu." Vyklopila jsem mu úplně všechno. Nechci zatajovat nějaké věci, které bych mu pravděpodobně časem řekla.

„Nejradši bych ho našel a zabil." Zuří Calin.

„Nestresuj se kvůli tomu zbytečně. Nemá to cenu. Jen to prosím nikomu neříkej."Sklopím hlavu.

„A teď mě poslouchej. Vůbec si tě nezasloužil. A ty sis nezasloužila to co ti dělal. Jo a ještě další věc. Nikdo není špatný v posteli. Jsou jen prostě nějaké preference, které lidi mají pokud jsi nesplňovala nějaké jeho požadavky měl ti to říct a ne ti za to nadávat nebo tě dokonce bít. A poslední věc-jsi krásná tvoje boky, pas, prsa, obličej, seš nádherná kdybys nebyla neotáčí se za tebou každý kdo projde kolem." Usmívá se na mě pořád mě drží za ruce.

„Děkuju ti Caline." Usmívám se taky.

„Nechceš si trochu spravit náladu a jít za ostatníma dolů?" Ptá se.

„Jo jdeme." Přikývnu a hned se zvednu z postele.

„Počkej ještě něco mi dlužíš." Křikne na mě když už chci otevřít dveře.

Nechápavě se na něj otočím. Co mu dlužím?

Ve vteřině jsem nalepená na zdi a Calinovy rty jsou nalepeny na těch mých. Líbá mě jinak než předtím. Tak nějak víc chtivě. Jeho ruce mačkají můj pas a mé ruce jsou v jeho vlasech. Jeho polibky se po chvíli přesunou na můj krk. Mám citlivější krk než bych měla a díky tomu z mých úst vyjde tichý stén.

„Měli by jsme jít." Odhodlám se něco říct.

„Když chceš." Pokrčí rameny a pomalu odchází.