Your Medicinal Love - Dnf

~6~

pov Dream

Vešel jsem do mého pokoje a zahlédl jsem chlapce jak si prohlíží místnost. Už neseděl na posteli, stál vedle mého stolu. 
"Ahoj." Trochu se vyděsil, otočil se a zapřel se rukama a stůl. 
"Ahoj..." On vážně mluví.. Jako vím to, ale myslel jsem si, že semnou nebude moc mluvit. Chtěl jsem navázat další konverzaci, ale do pokoje vešel můj poradce, což ho vylekalo, ale stále neopustil místo, na kterém byl.
"Omlouvám se, že ruším, ale ozvalo se vedlejší království." Chlapec zpozornil a vyděšeně se na mého poradce podíval. 
"A co přesně chtějí?" 
"Oznámili nám, že přijedou na slavnost. Ani se nezeptali, prostě se pozvali sami." Takže potřebuji peníze. Jinak by nepřijeli.
"Dobře.. pak to proberu. Zatím jim řekněte, že je to v pořádku." Poradce chtěl něco ještě říct, ale radši vyšel ven. 

"Hele, jsi v pohodě..?" Přiblížil jsem se k němu a on zase malinko ustoupil.
"Jaká slavnost?.. Proč tu bude vedlejší království?!" Už zase nastala jeho panika.. Vzpomněl jsem si na to místo, kde jsme ho našli a na slova Nicka.. Našli jsme ho kousek od vedlejšího království..
"No.. naše království pořádá takovou slavnost kde se sejdou všechny království co jsou s námi buďto přátelé nebo ve spojenectví. Proč se ptáš?" Začal panikařit ještě víc. 
"A.. kdy to je?" Tak jo, něco se stoprocentně stalo. 
"Za ani ne týden.."  George začal ustupovat dokud opět nepřišel k posteli a sedl si na ni. 
"Hej.. co se děje, proč to potřebuješ vědět?" Přisedl jsem si k němu. Nic neříkal. "Je to kvůli tomu vedlejšímu království..?" George přikývl. Teď už mi to asi dává trochu smysl.. 
"Proč..?" Zaváhal než odpověděl. 
"Nemají mě rádi... Utekl jsem, hledají mě...."  Pak ho tu nesmí najít. 
"Chtějí ti ublížit?" George se na mě podíval a rukou naznačil gesto u jeho krku.
"Chtějí.. tě zabít..?" Přikývl. 
Jako.. věděl jsem, že jsou to svině, ale že až takhle? 
"Proč tě chtějí zabít?.." 
George se podíval na mě a pak po okolí.
"Musíš mi slíbit.., že to nikomu neřekneš.. A, že si nebudeš myslet to samé, co oni.." Zase tak hrozné to být nemůže, vždyť on vypadá tak.. prostě nevinně..

"Slibuji.." George se zhluboka nadechl. 
"Já.. Dokážu.. věci.." Pozorně jsem poslouchal a celou dobu se na něj díval. "Věci.. které ostatní normální lidé nedokážou.." Mluvil potichu a často se zasekával uprostřed vět nebo koktal. Neberu mu to za zlé, chápu, že se pořád bojí. Ale já si prostě nemohu pomoci, jak jemný je jeho hlas.. 
"A.. smím vědět, co přesně dokážeš?"  George se zase zhluboka nadechl, ale tentokrát to bylo takové trhavé. Nechci, aby si myslel, že to musí říct. 
Rozhlédl se znovu po místnosti a pak se podíval na mojí dlaň, kde jsem měl ránu od střepu. 

Naznačil, abych mu tu ruku podal. Udělal jsem tak a on položil svoji druhou ruku přes mou ránu a zavřel oči. 
Trochu jsem se lekl, když jsem uviděl jakousi zlatou záři na mé ruce, ale stále jsem byl naprosto v klidu. Po pár sekundách svojí ruku George sundal z té mé. A můj obličej musel vypadat hodně udiveně. Když jsem se totiž na svojí ruku podíval, rána byla dočista pryč. Zmizela, jako bych se nikdy o střep neřízl. Jako kdyby tam ta rána nikdy nebyla. Podíval jsem se na George a on vyděšeně koukal do země.  
"To.. je úžasné.. Bože.. tohle dokážeš jako.. na všech zranění?" Georgovi oči se odlepili ze země a udiveně se koukli na mne. 
"Ty... si nemyslíš, že jsem zrůda..? Nebo.. že jsem divný? Ty se mě nebojíš..?" V jeho očích se objevilo pár slz. Už to asi celé chápu.. vedlejší království ho chce zabít, protože si myslí, že je nebezpečný.. 
"Ne.. Proč bych měl? Vždyť si mi právě uzdravil zranění.. Díky tobě se mi teď třeba nebude těžko psát nebo tak něco.." Georgovi stekla slza po tváři a usmál se. 
"Ostatní si mysleli.. že jsem monstrum..." Snažil si se utřít všechny slzy. Když se mu to z části povedlo dal si ruku před ústa a snažil se už nebrečet.. 
"Já si to nemyslím.. Myslím si, že je to úžasné...Myslím si, že máš velmi užitečnou a vzácnou schopnost, vždyť můžeš někomu klidně zachránit život.. Nevím jak to vidíš ty, ale podle mě by zrovna to, žádná zrůda neudělala." 
Položil jsem mu ruku na rameno, aby se cítil trochu lépe a on se malinko usmál..
tohle většinou nedělám.. proč se cítím tak divně.. Proč mi najedou přijde, že mi záleží na tom, abych tohohle chlapce ochránil před vedlejším královstvím, víc než kdyby to byl někdo jiný..?

Vím že je pozdě, ale nemohla jsem si pomoct :D