Your Medicinal Love - Dnf

~25~

pov Drista

23:00.. Je čas.
"Dámy, jdu na to." Většina dívek už spala, jen já, královna Maxine a Arabella jsme vzhůru. Slíbili mi, že mě budou krýt.
"Dobře, kryjeme ti záda." Odpověděla Arabella.

Odemkla jsem dveře ukradenými klíčemi a rozhlédla se, jestli tu někdo není. Nikdo tu není. Vzduch čistý, teď je moje největší šance. Okamžitě jsem se rozeběhla ke schodům, které vedly nahoru a chvíli zastavila, abych se ujistila, že nikdo není nahoře nebo zrovna nejde dolů. Bylo až moc ticho. 
Zrovna když jsem chtěla vystoupit první schod, někdo nahoře promluvil a já se rychle schovala za stěnu a odposlouchávala.

"Co když ti ani tak nekývne?" Byl to  Lucas se svojí asistentkou..
"Kývne. Sice ty lidi teď poznal, ale oblíbil si je. Jeho výraz poznám." Baví se o Georgovi..?
"Ale kdyby náhodou?" 
"Žádné náhodou není. Kývne, musíme jen počkat." Viděla jsem, jak chtěl odejít, ale jeho asistentka ho zastavila. 
"Lucasi sakra! Už čekáš přes rok! Myslíš si, že oni budou chtít zase čekat? Ne! Jestli to neuděláš teď, tak se můžeš se svým plánem rozloučit!" Něco mi uniklo? 
"Zítra odpoledne to vyřeším Diano! Teď už mi s tím dej pokoj!" Tentokrát už Lucas odešel. Vykoukla jsem nahoru, ale když jsem viděla ještě další stín, který přicházel, znovu jsem se trochu přikrčila. Ale pořád tak, abych viděla. Chvíli jsem nemohla uvěřit, koho vidím..

"Zítra odpoledne jo? To chci vidět." Nick.. Já myslela, že je s ostatními..
"Náš plán se kvůli Lucasovi bortí.. jak chceš jako všechny-" Nick ji zastavil a já zalezla za roh. Mám pocit, že jsem udělala zvuk. 
"Tiše Diano.." Modlila jsem se, že mě neviděl.. 
"Tady to řešit nebudeme.. něco jsem zaslechl..." Vykoukla jsem znovu, oni už odcházeli. 

Rozeběhla jsem se po schodech za nimi a snažila se nedělat moc velký hluk. Podařilo se mi to jako vždy. Už s tím nějaké ty zkušenosti mám. Je jednoduché se to naučit při misi, nebo když máte mladšího bratra, sedmnáct bratranců a třináct sestřenic, hry na schovávanou jako malé mě hodně naučili.

Dřív, než jsem vyběhla schody, ztratila jsem je z dohledu. Jsou tu dvě strany a já nevím na kterou šli.. Sakra Dristo soustřeď se.. Byla jsem tu na slavnostech už hodně krát, myslím, že vlevo je sál a vpravo pokoje. Kdybych byla na jejich místě, do sálu bych nešla, vše se z něj ozývá. Jenže pak tu mám nejméně dalších 800 pokojů.. Tohle nevyjde. Zaprvé, nemám na to nervy, a za druhé, nechce se mi. Půjdu to tu trochu prozkoumat. Kluci tu někde musí za každou cenu být. 

Plížila jsem se chodbami přes celý zámek na druhou stranu. Pokud si to dobře pamatuji, tohle nejsou jediné schody, které vedou do cel. Byli tu stoprocentně ještě jedny. Má to dobře vymyšlené, rozdělit cely na holky a kluky. Pokud nebudou tam, nikde jinde už být nemohou. 

Přešla jsem úspěšně  bez toho, aby si mě někdo všiml. Sešla jsem schody a zabočila do uličky.. Měla jsem pravdu! Všichni ostatní jsou tu! Tedy.. kromě..
"Dristo?!" 
"Pšššt!" Ohlédla jsem se kdyby náhodou to někdo slyšel. Když jsem byla dostatečně přesvědčená, přišla jsem až k cele a Dream udělal to samé.
"Proboha jste v pořádku..." Oddychla jsem si když jsem je viděla.
"Jo.. a co vy?" Myslím, že o nás se bát nemusí. Mají přece mě.
"Jo.. my jsme v cajku.. Kde je George?" Dream sklopil hlavu. Počkat, nestalo se mu nic, že ne? Slíbila jsem, že ho ochráním.
"To by jsme taky rádi věděli.."

Nestíhám😭😭