Your Medicinal Love - Dnf

~26~

pov Dream

Když jsem viděl svoji sestru, hned mi bylo jasné, že s ní jsou ostatní v bezpečí. Když se mě ale zeptala na George, měl jsem hrozný pocit.. Když jsem ho teď týden v kuse měl na očích a věděl, že mu nic není, a teď najednou nevím kde je, není to příjemné..
"Vy to nevíte?! Ani jste ho neviděli?!" Zatřepal jsem hlavou a Dristin výraz zvážnil, stejně jako můj..

"Slibuji, že se po něm podívám.." Ona teď bude sama chodit po zámku? Co když ji najdou?
"Máš plán, že ano..?" Divil bych se, kdyby ne, ale i tak se zeptám. 
"Na tohle snad ani odpovídat nemusím." Řekla a ušklíbla se. Její výraz ale rychle zase klesl.
"Nick.. Jak to, že není na naší straně?!" To by mě taky zajímalo.. Karl s námi nemluví, snažíme se sním navázat kontakt, ale nic.. Začínáme se o něj bát.

"Asi mu nejsme dostatečně dobří.."  Ozvalo se z rohu. Karl právě po dlouhé době promluvil. Podívali jsme se na něj. Oči měl rudé a výraz bez jakýchkoliv emocí.
"To neříkej.. Nezdá se mi, že by nás prostě zradil.. To není vůbec Nick. Nesedí mi to na něj.." Takhle jsem o tom nepřemýšlel.. možná, že Drista má nějakou pointu.. ale nevíme to jistě.. Možná, že jsem se nezachoval nejlépe.. a dal jsem tím Karlovi najevo, že nás stoprocentně podrazil. Teď, když se na to podívám z Dristy pohledu.. Má pravdu.

"Hm.." To bylo jediné, co z Karla vyšlo. Dál už zase nemluvil. Je zničený.. hodně. 
"Všechny vás odsud zítra dostanu a přijdu na to, co se děje.. Obávám se ale, že to bez boje nepůjde. Připravte se na menší bitku.." Ale no tak bitku jsem nechtěl..
"Fajn.. počítáme s tím." Drista se podívala do země a pak zase na nás ostatní. Nad něčím hodně přemýšlela. 

"No jasně..." 

pov Drista

"No jasně.." Už mi to došlo.. Jak jsem si mohla myslet, že by George dali sem mezi ostatní? Říkal nám přeci odkud utekl! To místo se dá najít lehce a možná i vím, kde přesně je.
"Co je?" Zeptal se zmateně Dream.
"Něco mi došlo... Zítra vás dostanu ven, omluvte mě prosím.." Odstoupila jsem rychlím krokem od mříží, otočila se a rozeběhla se ke schodům. 

Vyšla jsem o kousek nahoru a pokusila se zatlačit na stěnu. Fungovalo to.. Měla jsem pravdu! Bože jsem tak tupá, proč mi to nedošlo dřív! Samozřejmě, že dokonalí Lucas má tajnou místnůstku. Prošla jsem dveřmi dovnitř a před sebou jsem měla krátkou chodbu. Šla jsem přesně tak, kam chodba vedla a po chvíli jsem došla na konec, kde byla uzavřená místnost.. Přistoupila jsem blíže a uviděla přesně toho, koho hledám..

"Georgi?!" George se mě trochu lekl, ale hned se postavil a trochu přistoupil blíž ke mě.
"Dristo! Musíš odsud zmizet!" Teď jsem ho našla.. 
"Proč máš řetězy..?" Až teď jsem si jich všimla. 
"Na tom teď nezáleží! Běž než bude pozdě!" Já to nechápu..

"Dristo pozor!" Někdo bouchl dveřmi a běžel směrem ke mně. Vytáhla jsem z kapsy svůj nožík a otočila se na tu osobu. Kdo by to byl jiný, než Lucas. Bránila jsem se svým nožem, ale on měl větší výhodu.
Bodla jsem ho do ruky, protože mi uhnul a na oplátku on mě odstrčil pryč od něj. Když jsem se zvedla a ohlédla jsem se, nikde nebyl. Rozhlédla jsem se všude kolem sebe, ale nemohla jsem ho nikde zahlédnout.
"Dristo za tebou!!" Otočila jsem se, abych to s ním ukončila, ale on mě něčím silně bouchl přes hlavu a já hned spadla na zem a cítila jak mi stekla krev po obličeji. Vše bylo rozmazané a přestávala jsem cítit svoje tělo..

..