Your Medicinal Love - Dnf

~14~

pov ?????

"Takže, to je tvůj plán? Prostě čekat?"
"Nic jiného nám nezbývá. Je oslabený, pochybuju, že by se mu už dobyla síla."
"Ale je to riskantní! Lidi jsou svině, ale nejsou hloupý. Řeknu ti, že moc dobře ví, co chceme."
"Pak je tu ještě jedna možnost.."

____________________________________________

pov Dream

 Když jsem opožděně přišel do sálu všichni se mezi sebou bavili. Viděl jsem i Nicka, byl s Karlem. Alespoň s ním se baví. Isabella byla jediná sama. Vždy jsem se na ní díval, jako na tu špatnou, ale teď je mi jí líto. Vím, že její matka je manipulátor a že to není Isabellina chyba. Podíval jsem se na všechny lidi, kteří tu jsou. Nedokážu pronést proslov... ne, když tu není táta..
"Nick se s tebou nebaví?" Otočila jsem se a uviděl Isabellu. 
"Nevím. Pravděpodobně ne." Isabella se také začala dívat do davu lidí. Děti běhali a tančili po sálu a jedli hlavně sladké. Dospělí se bavili mezi sebou a někdy si zastavili své dítě, aby mu něco řekli nebo ho po několikáté napomenout, ať neběhají. 
"Aha.. Vy jste si něco udělali? Já jenom, že jste vždy spolu na těhlech akcích." Je nějaká milejší od poslední návštěvy. Ale možně už jí to vážně s její matkou nebaví.
"Asi jo, to taky moc nevím. Možná chce jen být s Karlem." Isabella přikývla a hned na to jí zavolala matka. 
"Musím jít. Ale ještě se snad uvidíme." Přikývl jsem a ona odešla.

Potřebuju se s někým bavit, ale Nick je nepřístupný. Takže mě napadá jen jeden další člověk.
"Tak jak se ti tady líbí?" Arabella se na mě s úsměvem otočila.
"Jo dobrý. Už jsem si stihla popovídat s Jenny, Ellie, královnou Maxine a se všemi malými dětmi." Dá se říct, že Arabella je taková ta chůva. 
"Tak to jsi toho stihla víc než já. Pořádně jsem mluvit teprve s Isabellou a teď s tebou."  Arabella se zasmála. 
"Stejně jsem za tebou chtěla jít, škoda že se nemůžu zdržet déle. Pamatuješ si jak jsme se v dětství ztratili v lese?" Moc dobře. Bylo léto a Arabella tu na týden přespávala. V den, kdy měla jet domů, jsme chtěli vyhlížet její loď ze stromu, no... řekněme, že nám to moc nevyšlo. 
"Jo.. Dospělí nás našli asi o hodinu později." Nejlepší na tom celém bylo, že na nás naštěstí nikdo nebyl naštvaný.
"A my jsme tam jenom lezli po stromech a bylo nám to jedno." Podívali jsme se s Arabellou na sebe a začali se smát. Ani jsme v ten den nevěděli, že jsme se ztratili. 
"To byli časy.. Chtěla bych to zažít znovu." Já taky.
"Tak v létě přijeď." Arabella přikývla. 
"Arabello? Půjdeš s námi hrát hru?" Zeptaly se jí děti. 
"Promiň Dreame, ale nemůžu je odmítnout."  Arabella odešla s dětmi a já tu zbyl zase sám. 

Potom se otevřeli dveře a nastala chvíle ticha. Jsou tu. Ti kteří jsem doufal, že už se neukážou. Vedlejší království. Všude bych poznal ty jejich pohledy. Pohled krále a té jeho poradkyni k ničemu. Co mě ale překvapilo je, že tu jsou jen oni dva. To se jim nepodobá. Většinou si přivedou i ochranku a tyhle věci.
"Už jsme si myslili, že se neobjevíte." Lucas se ironicky pousmál.
"Tohle bych si ujít nenechal.."

..