Your Medicinal Love - Dnf

.39.

pov Dream

Seděl jsem u George který ležel na nemocniční posteli v hrozném stavu. Je nejpravděpodobnější, že už se neprobudí.. A je to příšerný pocit..
Sice je tu šance, že se může probrat, ale jen hodně malá..

"Tak co..?" Ve dveřích se objevil Nick. Podíval jsem se na něj a potom zase do země. Jen jsem pokrčil rameny. Moc jsme spolu od té doby co jsme se dostali z tamtoho místa nemluvili, ještě jsem se mu ani neomluvil..
Nick si sedl na židli vedle mě. Nevím jak teď začít konverzaci.. 
"Hele.. promiň.. jak jsem se předtím zachoval.. bylo to hloupé a měl jsem tě vyslechnout. Mrzí mě to.." Asi se znovu rozbrečím..
"To je v pohodě, vím, že si to tak nemyslel. Už jsem ti dávno upustil Dreame."  trochu mi to pomohlo, ale nezasloužím si to... 
"Děkuju.."  Cítím se hrozně.. Je mi z toho celého špatně..

"Měl by jsi se alespoň na chvíli vyspat Dreame, vždyť jsme byli celou noc vzhůru a ještě k tomu na zámku.." Ozval se další hlas. Tentokrát Dristy. Jenže já neusnu.. 
"Nepotřebuji spánek.." Drista přišla blíž k nám.
"Vážně? Viděl jsi se v zrcadle?" Jen jsem to od ignoroval. Jediné na co teď myslím je George.. Já bez něj prostě nemůžu žít.. on mi změnil život.. nějakým nesmyslným způsobem mi změnil život na tolik, že už si ho bez něj prostě.. nedokážu představit.. není to zvláštní? Vždyť se skoro ani neznáme, ale zároveň se cítím, jako by jsme se znali celé roky.. 
"Dreame, Drista má pravdu, vždyť jsi se od něj ještě nehnul ani na krok od té doby, co jsme sem přijeli.."  To je pravda, ale nechci od něj pryč.
"Já vím.." Nemám prostě na nic náladu.. Já jen chci, aby se probudil..  Chci, aby bylo všechno zase normální.. Při těhlech myšlenkách mi stekly slzy z očí.. na to mě Nick a Drista hned objali..

-time skip-

Je to přesně měsíc od toho, co se stala ta věc. Něco se změnilo a něco zůstalo naprosto stejné.. Vzdal jsem se mých povinností a Drista se stala královnou. Diana teď pracuje jako profesionální strážkyně tohoto zámku.
George se stále neprobudil, ale chodím za ním. Každičký den u něj sedím, mluvím na něj a doufám, že mě přeci jenom slyší.. říkám mu naprosto všechno.. Co se děje na zámku, co se stalo určitý den, jak na tom teď všichni jsme, ale hlavně mu pořád dokola opakuji, jak moc mi chybí..  A ne jen mě.. i ostatním.. Nick, Karl, Diana a Drista se mě v jednou kuse snaží rozveselit, ale nejde to, prostě.. už to není co to bývávalo..

Zrovna teď u něj sedím a zase mu říkám o všem, co se dnes stalo.. Je tu semnou i Drista. Většinou když má čas, jde semnou. Je mi lépe, když je tu ona.
Do pokoje po chvíli přišel doktor.. Drista se na něj otočila a já se zvedl ze židle, oba jsme teď čekali, co řekne..
"Královno Dristo, Dreame, obávám se, že nemám dobré vůbec zprávy.." To je přesně ta věta, které jsem se bál.. Do očí se mi zase pomalu hrnuli slzy.. To je vlastně všechno, co se za ten měsíc děje.. pořád jenom brečím..

Já i Drista jsme vyděšeně koukali na doktora.
"Je mi to líto.." Po téhle větě už je mi jasné, že to nedopadne dobře.. Drista okamžitě přišla blíž ke mně. 
"Ne.. to.. přeci musí něco zabrat.. nemůžeme ještě počkat..?" Dristě taky už slzeli oči. Doktor ale zakýval hlavou, že ne..
"Opravdu se omlouvám.. nejde to.." Bez jakéhokoliv přemýšlení jsem vyšel ven ze dveří a měl jsem namířeno pryč z nemocnice...

Přišel jsem o něj.. právě jsem o něj přišel.. O jediného člověka, kterého jsem kdy miloval.. Sesypal jsem se k zemi a pustil všechny zadržované slzy.. Nemůže to takhle skončit.. nemůže.. 
"Dreame!" Drista mě doběhla a sedla si hned vedle mě. Jediné co jsem teď mohl udělat, bylo objat ji. Objat ji a vybrečet se s ní..

Po asi hodině jsme byli na cestě zpět na zámek.. Stavovali jsme se ještě v nemocnici, aby jsme si s doktorem víc promluvili. Už ho nemůžou zachránit.. Když zachraňoval Dianu, použil pro to všechnu svoji sílu co mu zbyla. Už předtím byl vyčerpaný, a tohle to jen zhoršilo. Samozřejmě, že Dianu za to neviním, nemůže za to. Bylo jasné, že jeden z nich umře.. ale problém je, že když vám svět dá na výběr mezi dvěma lidmi, ve většině případech je oba máte rádi.. Sice Dianu neznám, ale pomohla nám, ani ona si nezaslouží umřít, ale ani George si to nezasloužil.. Oba dva byli celou dobu na naší straně a nejvíce nám pomohli..

Když jsme přišli domů, všichni na nás čekali. 
"Dreame? Dristo? Co se stalo..?" Zeptal se zmateně Karl. Nevím jak jim to mám říct.. 
"George.." Po tomhle slově jsem se znovu rozbrečel. Ostatní se na sebe podívali, myslím, že to asi pochopili..
"Proboha.." Přiběhli ke mě a Dristě a skončili jsme v hromadném objetí.. Budu tohle asi potřebovat víckrát.. A to jakože vážně.. 

-po měsíci-

Mojí komunikaci s Georgem to nijak nezměnilo.. každý den sedávám u jeho hrobu a mluvím s ním přesně jako v té nemocnici.. Mám někdy pocit, že se přes to nikdy nepřenesu.. Kousek uvnitř mě shořel a už to nikdo nenahradí.. Taky mám pocit, že jsem trochu cvok, když nevydržím jeden den bez toho, abych si nesedl k jeho hrobu a nepovídal si s ním.. Podle ostatních je to naprosto normální, a tak jim věřím..
Ale přeci jen se na naší komunikaci změnila jedna věc.. Vídám ho ve svých snech, ale tam semnou mluví.. Poprvé jsme si popovídali ten den, kdy jsem o něj přišel.. Prostě se zjevil v mém snu..
Jsem za to hrozně rád.. je to jediný způsob jak si spolu doopravdy můžeme promluvit.. Kdy mi opravdu odpovídá.. Mám pocit, že slyší, co mu říkám.. někdy mi odpovídá nebo zmíní něco, co jsem řekl když jsem k němu mluvil u jeho hrobu.
Jsem sice trochu šťastnější, že ho vidím aspoň tam, ale i tak... není to ono a chybí mi..
Doufám, že až přijde můj čas, znovu se potkáme a budeme šťastní..<3

The End..:(
Omlouvám se já přísahám, že příští knížka skončí šťastně😭❤

Noo jakoby chci vám všem moc poděkovat za vaší aktivitu a komentáře které nikdy nezklamou a vždy mě rozveselí<3 Doufám, že se tahle knížka líbila<33

hned zítra vyjde první kapitola další knížky!! 

mám vás ráda<3

-Banuna<3