Your Medicinal Love - Dnf

~24~

pov George

Čas běží.. každou minutou, každou vteřinou je větší pravděpodobnost, že to semnou skončí.. Chodím po místnosti jako šílenec a u toho se marně snažím dostat z řetězů.. Ruce od toho mám otlačené a poškrábané. Bojím se co bude dál.. co se stane.. Bojím se o ostatní, přeci jenom, bylo nás tam hodně.. bojím se, že ublížil i jim.. 

Čas běží a krátí se.. nikdy nevíte, kdy se něco stane.. Moje nervozita vyvolává často výlevy mé síly kvůli poškrábaným rukám, a tím pádem se vysiluji i já.. Vždy, když zatnu ruce v pěst a zatáhnu za ně, abych se pokusil dostat pryč, mé schopnosti to berou jako povel vyléčit škrábance.. Kvůli mé panice a touze dostat se ven, nemám moc velkou kontrolu nad tím, co moje schopnosti dělají. 

Musím se odsud nějak dostat.. nějak to jít musí... Slyšel jsem otevírání dveří a kroky směrem ke mně. Nedíval jsem se na tu osobu. Seděl jsem na zemi a koukal do země. 
"Už jsi si to promyslel?" Nehodlám mu pomáhat, jestli myslí tohle. Odhodlal jsem se na něj podívat. Jeho pohled na mě byl pořád stejný, jako když jsem ho viděl naposledy. 
Lucasův pohled byl plný nevěry a trochu nenávisti.. Dívá se na mě takhle už od té chvíle, co zjistil, že jsem jiný než ostatní.

"No tak.. Mohli by jsme ještě zjistit víc o tvých schopnostech.. Třeba umíš víc." To, že umím víc je pravda a zatím jsem na to ani nepřišel.. ale na jejich stranu už nepůjdu nikdy v životě. Dokážu si s tím poradit sám. 

Stále jsem nic neříkal a jen se na něj díval. Nehodlám s ním ani mluvit. Nemluvím jen s lidmi, kterých se bojím, nebo mi jednoduše připadají nebezpeční. 
"Nemluvíš semnou, klasika. Už je to trochu okoukaný, nechceš si najít jiný způsob, jakým vyjádříš, že jsi uražený?" Na jeho hloupé komentáře nemám náladu. 
"Tak to uděláme jinak.." Lucas vstal ze země, ale neodešel. Stoupl si kousek ode mě. 

"V sázce už není jen tvůj život, ale i život třeba... Dristy.. nebo Arabelly, Isabelly, dokonce i život Dreama.. a všech kteří tu jsou zamčení pod mým dohledem.." Teď si získal mojí pozornost.. tohle jsem přesně nechtěl.. Já jsem za nimi dolezl, já jsem důvod, proč se tohle děje, a teď to za mě odnesou všichni...? To nedává smysl.. nesmím ho nechat jim něco udělat.. Normálně by mi to asi bylo jedno, ale tohle je jiné.. jsou to.. moji první přátelé.. "Takže si do zítřejšího rána rozmyslíš co bude. Když ano, bude všechno jako dřív.. Když ne, zařídím, aby se dívali jak tě zabiju a pak zabiju i je.."

S vážným výrazem odešel ze dveří a já jsem měl ještě horší pocit.. Nechci tu být.. nechci, aby si ze mě dělal laboratorní krysu.. ale nechci, aby to za mě schytali i ostatní..
Všechno je to moje vina... Neměl jsem vůbec zůstávat, měl jsem jít pryč.. Kdybych nebyl takoví idiot a nezamiloval se do někoho, kdo si mě pravděpodobně kvůli povinnostem za chvíli ani nevšimne, nic z toho by se nestalo..
Musím kývnout.. jinak bude vše ještě horší než to kdy bylo..