Your Medicinal Love - Dnf

~29~

pov George

Rozeběhl jsem se k Dreamovi hned jak jsem ho viděl. Jenže když jsem byl skoro u něj, opět mý, tělem projela bolest, na kterou jsem předtím nebral ohledy a ztratil jsem rovnováhu. Dřív než jsem stihl dopadnout na zem, Dream přiběhl ke mě a já mu vpadl do náruče. Podíval jsem se na něj a on na mě.
Bože já jsem tak rád, že se mu nic nestalo.. Že mu Lucas nic neudělal.. 

Pevně jsem ho objal a Dream nazpět. Nedokážu teď popsat své pocity.. prostě se cítím dobře, jsem rád, že ho vidím a všechno dohromady..
"Ahoj.." řekl tlumeně s úsměvem na tváři. Asi budu brečet radostí. 

Došlo mi ale, že pokud odsud teď hned neutečou, zítra to pro ně může opravdu skončit.. Trochu jsem se od Dreama odlepil, ale tak, abych na něj mohl vidět, ale zároveň být pořád u něj v náruči. 
"Dreame musíte odsud pryč! Všichni, jako hned teď.." Najednou už jsem nabyl tak klidný jako před chvílí.. Nechtěl jsem, aby se jim něco stalo. Bude to na mně pokud ano.. Chci jen aby odešli někam pryč a zachránili se. 
"Hej, hej klid.. Uklidni se Georgi.. co se děje?"
Dream se mě snažil uklidnit a mé srdce se rozbušilo když mi položil ruku na tvář. 
"M-musíte odsud zmizet.." Bylo jediné, co ze sebe teď dostanu.
"A co ty..? Nenechám tě tady."  Musí. 
"Ne.. musíte jít beze mě..  Pokud neodejdete tak vás Lucas zabije..." Cítil jsem, jak se mi do očí hrnou slzy. Opravdu nechci, aby se stalo to co říkal, že udělá.. Ale pokud neodejdou, stane se to. I kdybych mu kývl, udělal by to.
"Georgi, pokud chceš, aby jsme odešli, půjdeš s námi. Nemůžu tě tu nechat.. ne s ním.." 

Cítil jsem horko ve tvářích.. Je sice hezké, že mě tu nechce nechat, ale bude muset. Trochu jsem se přiblížil k němu.
"Ale musíš!" Až pak mi došlo, že je to moc blízko. Chtěl jsem se oddálit, ale Dream naznačil, jakoby chtěl být tak blízko.. A neříkám, že já nechci.. Vlastně.. je to dobrý pocit.. Dream se nejistě přiblížil ještě blíž.. udělal jsem to samé. 

Když už naše obličeje byli skoro u sebe rozletěli se dveře od sálu a dovnitř vběhlo asi 15 nočních hlídačů. Dream mě popadl za ruku a vstal semnou. 
"Rychle jdeme!" Rozeběhli jsme se ke druhým dveřím. Nebyli moc daleko od nás a myslím, že mají velkou šanci nás dohnat..

Vyběhli jsme pryč ze sálu a já jen následoval Dreama. Kličkovali jsme chodbami a uličkami, ale nemohli jsme je setřást. Běželi jsme hlavní chodbou a ocitli se na rozcestí 5 chodeb. Dream jednu rychle zvolil a mně nezbývalo nic jiného, než se řídit podle něj a věřit mu. Jenže nás stejně brzy zase zahlédli. 
Když už jsme nevěděli kam běžet, něco mě napadlo..

Zastavil jsem se uprostřed chodby a počkal, až budou všichni noční hlídači v ní.
"Georgi co to děláš? Poběž!" 
Když už byli skoro všichni v chodbě, vzpomněl jsem si na to, co se stalo v té tajné místnosti a snažil jsem se vytvořit ten samý pocit a sílu..
Když jsem si byl jistý, že to dokážu, zaměřil jsem se na obří lustr nad námi a všechnu sílu vypustil.
Nával mě zase trochu odhodil a já dopadl na zem a uslyšel ránu..
Dream ke mně přiběhl a pomohl mi se zvednout. Když jsme se oba podívali na to místo, zjistil jsem, že to zabralo..

..