Your Medicinal Love - Dnf

~22~

pov Dream

Probudil jsem se s bolestí hlavy a netuším, kde jsem. Zvedl jsem se ze studené země a porozhlédl se. 
"Skončili jsme v cele.." Ozval se hlas vedle mě. Karl tu byl taky, všichni tu byli, kromě holek a dětí. A to mě děsilo nejvíce.. Nevím, kde je moje sestra a ostatní. Ještě horší je to, že tu s námi nikde není George..

"Už jsi vzhůru?" Lucas.. ten idiot.. Přišel jsem, co nejblíže k mřížím.
"Nevím, čeho tímhle chceš dokázat, ale nevyjde ti to.." řekl jsem, on se mi jenom vysmál. Nečekané.
"Ty a tvoje sestra jste vážně úplně stejní.. Každopádně, někdo s tebou chce mluvit." Lucas odešel pryč a po něm přišel někdo, koho jsem chtěl vidět, ale zároveň ne takhle..
"Nicku..?" Karl zůstal sedět na zemi a nic jiného ze sebe nedostal. Byla by to jiná situace, kdyby Nick seděl tady s námi, ale on tu s námi nebyl, byl u nich.
"Hele já slibuji, že vám všechno vysvětlí hned jak-" Chtěl pokračovat, ale já neudržel svůj vztek a přerušil jsem ho.
"Co nám na tomhle chceš vysvětlovat?! Napráskal a zradil jsi nás, co k  tomu chceš ještě říkat!?" Sám nevím, co říkám. Můj vztek převzal kontrolu nad mým tělem, ale bylo mi to i hodně líto.. Netušil jsem, že zrovna Nick by nás zradil..

"Ne, tak to není! Prosím nechte mě domluvit, nemáme moc času než se vrátí Lucas!" Nevím čemu mám věřit, jestli mu vůbec ještě věřit můžu.
"Odejdi. Prosím." Nevím, kde se ve mně bere tolik hněvu, ale vím, že teď nechci s nikým mluvit. 
"Dreame prosím, vyslechni mě alespoň.. Není to tak jak to vypadá slibuju! Jsem sice tady, ale jsem na vaší straně! Potřebuji jen čas!" Já mu nevěřím.. Ozvalo se otevírání dveří a zvuk jak jde někdo sem dolů.
"Karle, ty mi věříš, že jo..?" Karl se jen podíval do země a nic neříkal. Zradil nás všechny, ale vím jak teď asi musí být Karlovi. Nick se na nás dál díval, ale teď už trochu jinak.. V jeho výrazu byl smutek.. 

"Tak jo, doufám, že jste si stihli popovídat." Objevil se Lucas se svými strážemi a asistentkou. 
"Aw jaké to zklamání, že Dreame? Jaké to je konečně jednou selhat?" začal se smát jako maniak. 
"Pojď Nicku, věřím, že určitě rádi budou sami." Nick se na nás naposledy podíval a pak odešel s Lucasem pryč. 
Karl už to nevydržel a rozbrečel se. Sedl jsem si vedle něj a koukal do prázdna. Jak mohl tohle Nick udělat..?
Nevím kde jsou ostatní, a navíc ani nevím jak uklidnit Karla..
Tahle pitomá slavnost měla skončit jinak.. Tohle jen dokazuje, že bez svého otce nic nezmůžu.. Doufám, že moje sestra je v pořádku a že se jí nic nestalo. I když zrovna ona se nenechá jen tak lehce, a pokud na ni něco zkusí, ona jim to vrátí. Ale i tak se o ni bojím, a ne jen o ni, o všechny co tu s námi nejsou. Vím, že Drista jak ji znám určitě něco vymyslí a dostane sebe nebo ostatní pryč, ale nejsem si jistý, jestli to bude zrovna u Lucase na zámku fungovat..

"Nemohl nás přeci jen tak zradit... Já tomu nechci věřit.." řekl Karl a pořád mu proudem tekly slzy. 
"Taky tomu nechci věřit.." Ne jen, že tu kvůli němu jsme my, ale je tu kvůli němu i George.. Říkal, že ho chtějí zabít.. a bojím se, že už to třeba i udělali.. Musím něco vymyslet a dostat se odsud.. nemůžu spoléhat jen na Dristu.

Jsem zpátkyyy