Your Medicinal Love - Dnf

~34~

pov Drista

Snažili jsme se za každou cenu udržet je dál od George a Dreama. Zatím se to dařilo, jenže nevíme jak dlouho je udržíme. Potřebujeme i zbytek, jsme tu jen my holky, potřebujeme pomoc.
"Někdo bude muset dojít pro kluky!" Kdybych nebyla jediná kdo ví kde jsou, už by tu kluci určitě byli. Dream to sice také ví, jenže je nebezpečné, aby tak šel on. A navíc musí zůstat u George.

"Dristo běž, zvládneme je." Nezvládnou. Královnu Maxine určitě ne. A Lucase také ne. Ještě bojovat moc neumějí a beze mě to nedají. Znepokojuje mě, že nevíme kde je Amanda a ostatní svině. 
"Já tam dojdu, vím kde jsou! Kryjte mi záda!" Zařvala Arabella a běžela pryč ze sálu. Lucas chtěl běžet hned za ní, ale já ho zastavila a začala s ním bojovat..

pov George

Nabíral jsem zpět svou sílu kterou jsem vyčerpal a uzdravení Dristy. Je zvláštní to, že jsem to dokázal.. Když jsem to měl udělat před tím, nedokázal jsem to, ale teď.. Prostě když jsem viděl jak padá z toho balkónu a po těle ji stéká krev.. najednou jsem měl vztek, udělalo se mi z toho špatně a hlavně.. jsem měl pocit, že je to má povinnost, že musím, že to jinak nejde. Cítil jsem se znovu na malou chvíli mocným, ale teď? Teď jsem zase troska co nic nezmůže, protože nemá žádnou energii.. K čemu tedy jsem, když nevydržím ani tohle? Jestli jim chci pomoct, musím něco vydržet, budu jim k ničemu v takovémhle stavu..

Nadávky a rány ze sálu mě znepokojovali čím dál víc.. Měl jsem strach o ostatní.. Dream byl naproti, klečel hodně blízko u mě a pořád se ohlížel do sálu. Většinu času mě ale spíše kontroluje..
"Jak ti je?" Už to dělá znovu..
"Už lépe.." Dream se na mě podíval nevěřícím pohledem. 
"Opravdu." řekl jsem dříve než on. Dreamovi nezbylo nic jiného než mi uvěřit.

Ještě dlouho jsme seděli a Dream vyhlížel jestli už jdou ostatní. 
"Tak co?" Zeptal jsem se.
"Pořád nic.. nevidím ani Arabellu, ani ostatní." To není dobré.. Chtěl jsem se zvednout, ale Dream mě zadržel.
"Dreame musím jim pomoct.." 
"Ne.. nemůžeme to ještě riskovat.. Já jim když tak půjdu pomoct, ale ty ještě odpočívej.." Nemůžu, když slyším jak se tam hádají a bojují spolu.. Nutí mě to jít jim pomoct.. 
"Ale-"
"Žádné ale, vidím na tobě jak jsi pořád vyčerpaný.. Tohle by tě akorát vyčerpalo víc.." Ale já to zvládnu.. snad.
"Je moc hezké, že se o mě staráš, ale já vím jak moje vlastní tělo funguje!" Dobře tohle vyznělo jinak než jsem chtěl.. On na mě jen dává pozor a já na něj kvůli tomu zařvu.. Dream vypadal dost překvapeně..
"Promiň.."  řekl jsem rychle.
"To nic, chápu tě, já se omlouvám." on nemá za co. Natáhl jsem se k němu a objal ho.

"Pořád nic?" Zeptal jsem se Dreama. Už zase vyhlížel, ale bez úspěchu. 
"Ne.." To mi neříkejte že už by tu teď v tuhle dobu nebyli. Mám o ně strach..
"Oni přijdou neboj se.. kdyby se opravdu dlouho nevraceli, pošleme za nimi Isabellu, dobře?" Přikývnul jsem na souhlas a Dream si ke mě znovu přisedl. Naznačil, abych šel do jeho náruče a já tak udělal..

Blbne mi kapitola 32 takže jsem tam něco dělala a nějak musela znovu zveřejnit tak se kdyžtak prosím podívejte jestli tam zůstal váš hlas/koment, děkujuuu<3