Your Medicinal Love - Dnf

~10~

pov Dream

"takže, ten nový, který teď bydlí ve tvém pokoji je vlastně tak trochu v nebezpečí. Proto se žádné jiné království nesmí dozvědět, že je tady, a proto bych ho měla v sobotu hlídat?" 
snažím se domluvit se sestrou, ale moc mi to zatím nejde. 
"No.. ber to tak, že nemusíš na tu slavnost. A neboj se není nebezpečný. Jen prosím neměj názory jako Nick.. Už mi ty přednášky stačily." Drista se na mě podívala a povzdechla. 
"Fajn. Beru. Je to jediná příležitost, kdy můžu někoho ochránit bez toho, aby mi připomínali, že jsem jen princezna. A navíc, docela ráda poznám toho kluka co bydlí u tebe v pokoji." Na konci věty se ušklíbla. Na začátku téhle konverzace ze srandy řekla ,,kluk co bydlí u tebe v pokoji,,  a teď to říká pořád. 
"Co s tím pořád máš?" Zasmál jsem se. 
"Nic, jen, že u tebe je dost divné, že někoho cizího necháš u sebe v pokoji jen tak. u ostatních ti to hrozně moc vadí. Jsi na to skoro alergický." Ale ne ne.. možná.
"Ale nejsem." 
"Ale jsi."

Po tom, co jsme se dohadovali o tomhle, jsme se tedy dohodli, že ho Drista půjde prvně poznat. 
"Myslíš, že se mě bude bát?" Na tohle snad nemusím ani odpovídat..
"Dost dobrá otázka. Bojí se každého Dristo." Drista se těsně u dveří zastavila. 
"No.. vzhledem k tomu, že když se mě někdo bojí, jsem nervózní. Takže si nejsem úplně jistá, co na mě řekne." Zmateně jsem se na Dristu podíval.
"Jsi nájemný vrah a jsi nervózní z lidí co se tě bojí??" Drista jen pokrčila rameny.
"Tak jdeme, už se s ním chci seznámit." Pomalu jsem otevřel dveře. George seděl klasicky na posteli. Když si nás všiml, bylo vidět, že se Dristy trochu bojí, ale s tím jsem počítal. 
"Neboj se, tohle je moje sestra Drista, chtěla tě poznat. Pokud nevadí." George přikývl. Začal jsem se přibližovat, on zůstal na tom stejném místě, když mě následovala Drista, trochu se posunul dozadu. 
"Ahoj.. Musím uznat, že už asi chápu, proč o tobě Dream dnes v jednom kuse mluvil." Kopl jsem Dristu lehce do nohy, aby byla zticha. 
"No.. tak nějak jsem pochopila, že jsi George. Těší mě. Jsem princezna Drista, ale to princezna se u mě neříká." Drista se na něj usmála. Na Dristě se mi vždy líbilo, jak je prostě ke každému upřímná. A je jí to naprosto fuk. George ji oplatil lehký úsměv.
"Taky mě těší.." 
"Takže, bylo mi řečeno, že v sobotu mám na starosti tu s tebou být a hlídat, aby se ti nic nestalo. Jsi s tím v pohodě?" George zase přikývl. Všiml jsem si, že s ostatními mluví celkem méně, než semnou. Ale možná se mi to jen zdá.
"Tak jo. Určitě se tu ještě po zámku uvidíme, takže zatím ahoj." Drista šla ke dveřím, dřív než je stihla otevřít, otevřel je Nick. 

"Dreame můžu s tebou mluvit?" Drista se na něj podívala vražedným pohledem.
"Taky tě ráda vidím Nicku." Nick si teprve Dristy všiml.
"Jé, ahoj Dristo." Drista jen odešla. Zajímá mě, co je to teď za nutnou konverzaci o teoriích a těhlech věcech. 
"Jo, jasně. Počkej chvíli, hned přijdu." Vstal jsem a šel za Nickem.

Zastavili jsme kousek od dveří do mého pokoje. 
"Byl jsem v knihovně." To je novinka. Zvedl jsem obočí. 
"Já vím, je to k nevíře, ale koukej co jsem našel." Nick mi podal nějaký starý kus papíru. Moc dobře vím, kde ho vzal. 
"To psal můj praděda." Nick přikývl. "Přesně tak, přečti si to." Podíval jsem se na to víc detailně. Byli to informace.. o nadpřirozenostech. 
"Koukni se, co napsal sem. Nebezpečí." Už asi chápu, kam tímhle směřuje. 
"Nicku-"
"Neříkej mi, že nevěříš tomu, co napsal tvůj praděda. Píše tam, že našel taky nějaké lidi, co měl schopnosti." Vím o čem to je. Je to přesně o tom, co musím poslouchat od té doby, co jsme George našli.
"Můj praděda byl tak trochu cvok." Nick se zasmál.
"Píše tam ale i přes to pravdu, píše tam, že by se všichni měli držet od nadpřirozených věcí dál, a že jsou nebezpeční." Jestli se semnou bude hádat takhle každý den, asi ztratím nervy..

Pardon, že včera nebyla kapitola, jsem nemocná a nemůžu skoro nic dělat takže takk.<3