Your Medicinal Love - Dnf

~3~

pov Dream

Můj pokoj byl jako vždy čistý a uklizený. Už od malička jsem tu měl dvě postele, nikdy jsem netušil proč, ale teď se hodí. Jedna velká pro mě a druhá taková menší. 
Položil jsem neznámého chlapce na tu postel a přikryl ho peřinou. Jeho tělo se lehce otřáslo změnou teploty, ale stále se neprobudil. Budu doufat, že se ráno probere. Vypadá tak.. nevině.. nechápu jak může Nick říct, že by někdo jako on mohl být nebezpečný..
Možná, že se vážně pletu a zítra nás tady všechny podřeže, ale ale jak říkám, nevypadá na to. došlo mi, že na něj už dlouho zírám, a že bych měl jít taky už spát.
Odešel jsem se tedy převléknout a lehl jsem si do své postele.

-ráno-

Probral jsem se brzy ráno, jako vždy. Budím se vždy v 7:00 nebo 8:00, mám to prostě tak nějak nastavené. Promnul jsem si oči a posadil se. Pak jsem si vzpomněl na včerejší večer a ohlédl se vedle sebe na druhou postel. Chlapec ještě pořád spal, ale vypadal rozhodně mnohem lépe než včera. Zvedl jsem se a přišel k němu. Už se netřásl zimou a vypadal, že spokojeně spí.
Měl bych jít na snídani, pak se ještě stavím a zkontroluji ho.

Přišel jsem do jídelní místnosti kde už všichni byli a čekali na mne. Posadil jsem se mezi mou sestru a Nicka. Všichni tu jsou přesně na čas. Celkově vše na tomhle hradě klape na čas a do puntíku. Ale stejně mi něco říká, že to nestačí, cosi v mém srdci mi napovídá, že mi něco chybí..
"omlouvám se, že ruším králi, ale dostali jsme hodně žádostí o pozvání, a potřebovali by jsme je s vámi co nejrychleji probrat." A je to tady, všechny moje povinnosti, kterým jsem se chtěl vyhnou jsou zpět. Ale naštěstí jsou to jen žádosti, mohlo to být mnohem horší. O víkendech to ještě jde, ale hned v pondělí se povinnosti hromadí rychlostí světla.

"Dobře, po snídani se za vámi zastavím hned jak to bude možné. Potřebuji ještě něco zařídit, tak se omlouvám pokud se zdržím." Musím zkontrolovat jestli se už neprobudil. "Hej a co ten kluk? Mluvil už jsi s ním?" Nick netrpělivě čekal na mojí odpověď a přitom se snažil být potichu. "Tak moment, jaký kluk?" samozřejmě, že nás slyšela moje sestra. Tohle ji bude stoprocentně zajímat. Proto jsem o tom nechtěl mluvit před lidmi, ale to už je teď jedno, u sestry mi to ani moc nevadí. Ona totiž tajemství udržet umí a stejně jsem ji o tom hodlal říct. Podíval jsem se po okolí, jestli někdo neodposlouchává a pak se nenápadně naklonil k Dristě, abych ji o tom řekl. 
"Včera na naší projížďce jsme našli úplně promrzlého kluka v bezvědomí, vzali jsme ho radši sebou, aby tam dočista neumrzl." Má sestra, na rozdíl od Nicka miluje nové lidi. "Aha... a probral se už? Mluvil už si s ním?" Jak jsem čekal, teď už ti mám dvě netrpělivé osoby které se mě neustále budou ptát na toho chlapce. 
"Ne, ještě ne. Nebo jako.. já nevím, mohl se probrat hned jak jsem odešel na snídani. Musím se za ním každopádně stavit a zkontrolovat ho." Zahlédl jsem, jak nad tím Nick protočil očima. To bude ještě těžké..