Safed Love (Icy Love 3)

46

Christian

„Hmm..."

Přitulila se ke mně v objetí a během chvilky usnula.

Zůstal jsem vzhůru. Moje mysl odmítala vypnout. Po několika hodinách držení Mayi jsem se tiše odtáhl. Než jsem z místnosti znovu vyklouzl, políbil jsem ji na rty.

Za pár vteřin jsem byl zpátky ve sklepě. Alexander a Maksim se opírali o zeď, zatímco Dmitri stále seděl na židli.

Jeho oči se setkaly s mýma, když jsem vešel, ale nepřistoupil jsem blíž.

Jen jsem čekal. Někdo další se k nám měl připojit.

Roman a Alexander stáli u zdi, Maksim přecházel nervózně sem a tam. Mlčky jsme čekali.

Pak se dveře otevřely.

V tichu sklepa se ozvaly podpatky klapající o betonovou podlahu.

Zasmál jsem se, když jsem ucítil, že stojí vedle mě. Měla na sobě svůj obvyklý outfit — černé kožené kalhoty, černou koženou bundu. Ale podpatky... ty měnila pokaždé.

Tentokrát měla na sobě tmavě růžové lodičky.

Otočil jsem se, právě když si sundávala kapuci. Maddie se usmála na Dmitriho. „Ahoj, zlato."

Dmitri na ni zíral v šoku, zamračil se. To bylo něco, co neznal ani Cessar. Vlastně to nevěděl nikdo. Bylo to jen mezi mnou a Maddie.

Nasadil jsem ji jako tajnou špionku do jednoho z klubů. Sblížila se s Dmitrim a hrála jeho děvku.

Bylo těžké se podvolit muži jako Dmitri, ale udělala to. Její loajalita ke mně byla neochvějná.

Maddie udělala krok vpřed a já sledoval, jak se scéna začíná odehrávat. Za svými zády jsem náhle ucítil jinou přítomnost. Otočil jsem se a stanul tváří v tvář neznámému muži.

Byl mladý. Asi dvacet. Měl dlouhou jizvu na tváři, podobnou té Maksimově. Další jizva se táhla přes krk.

Jeho temné oči byly upřené jen na Maddie a já pozvedl obočí.

„Je se mnou," řekla Maddie dřív, než jsem se stihl zeptat.

„Pojď sem, chlapče." Lusknula prsty. Okamžitě přešel k její straně jako poslušný pes. Byl mnohem vyšší než ona – i s podpatky mu sahala jen k ramenům.

Maddie ho pohladila po vlasech a lehce se usmála. V té chvíli jsem poznal, že ten úsměv patřil jen jemu.

„Je pod mými křídly. Je pod mojí ochranou. Trénuji ho," vysvětlila Maddie. „Až bude připravený, pošlu ho k vám. Bude perfektní. Vím to."

Alexander, Roman i Maksim na ni překvapeně zírali, ale nikdo nepromluvil.

Maddie se pak otočila k Dmitrimu a udělala krok vpřed. „Vzpomínáš si na něj? Před třemi lety. Zabil jsi jeho rodinu. Zranil jsi ho. Neměl přežít."

Dmitriho oči se rozšířily, když se zadíval na chlapce.

„Ale přežil." Zasyčela a praštila pěstí do jeho ruky — přesně do té, do které jsem mu kdysi udělal díru.

Dmitri vykřikl bolestí.

Maddie se otočila zpět k chlapci. Natáhla ruku a čekala, až ji chytí. Udělal to téměř okamžitě.

Pohladila ho po tváři. „Pokračuj. Nechám tě se trochu pobavit. Ale nezabíjej ho, ano?"

Chlapec přikývl a dychtivě se podíval na Dmitriho. Maddie ustoupila a postavila se vedle mě.

A my jen sledovali.

Musel jsem uznat, že ten kluk byl dobrý. Koneckonců, trénovala ho Maddie. Nic míň bych od ní nečekal.

„Jak se jmenuje?" zeptal jsem se a pozoroval ho, jak si vytahuje cigaretu. Věděl jsem, co bude následovat.

„Phoenix," odpověděla bez odtržení pohledu od něj.

Zapálil si cigaretu a Maksim držel Dmitriho na místě. Nezáleželo na tom, jak moc křičel. Nikdo nereagoval.

Chlapec přitiskl žhavý konec cigarety na Dmitriho kůži a sledoval, jak syčí. Zanechával po sobě popáleniny na jeho hrudi.

Pomalu a s klidem zkroutil cigaretu do masa na Dmitriho břiše. Cítil jsem pach spáleného masa.

Znovu a znovu. Zapaloval si nové cigarety, tiskl je do jeho kůže, jako by to byl rituál.

Když Dmitri začal upadat do bezvědomí, Maddie udělala krok vpřed. „Stačí."

Phoenix se okamžitě zastavil a vrátil se k ní. Pohladila ho po tváři. „Tady to máš. Jsem na tebe hrdá. Jsi spokojený? Stačilo ti to jako pomsta?" zeptala se.

Phoenix zaváhal. „Buď ke mně upřímný," řekla přísně.

Zakýval hlavou. „Vím, že nejsi spokojený. Ale on není tvůj, abys ho zabil. Tohle je lekce. Musíš se naučit, kdy přestat. Kdy pokračovat. Kdy si pohrát a kdy udeřit. Trpělivost. Kontrola. Nauč se ovládat svou kořist."

Přikývl a jeho výraz prozrazoval snahu potěšit ji.

Pomalu jsem nad nimi zakroutil hlavou. Když jsem pohlédl na Dmitriho, jeho hlava visela nízko.

Probodl jsem Maksima pohledem a ten přikývl. Naplnil kbelík studenou vodou a chrstl ji Dmitrimu do obličeje.

Zasyčel bolestí, ale otevřel oči.

Natáhl jsem si nové latexové rukavice. Přešel jsem ke stolu a vzal si jednu věc, kterou jsem si dlouho šetřil. V ruce jsem držel kravský bič a pomalu jsem se vracel k Dmitrimu.