Safed Love (Icy Love 3)

60

Maya

Mia byla těhotná?

Zrak se mi zamlžil slzami, když její vzlyky pronikaly až do hloubi mého srdce. Její slova mi stále zněla v uších.

Dívala jsem se na Miu se zlomeným srdcem a bylo mi jí nesmírně líto. Nedokázala jsem si představit, že bych přišla o svého malého prince. To by mě naprosto zničilo.

A právě tehdy mě jemně kopl – můj malý – a já si instinktivně přejela rukou po bříšku.

„Střelil mě... ten hajzl mě prostě střelil... a tím zabil i moje dítě. Naše dítě. Jak to mohl udělat, Mayo? Proč?" plakala Mia.

Pomalými pohyby jsem se přisunula blíž a přes veškerou námahu si klekla vedle ní. Objala jsem ji a přitáhla si její roztřesené tělo k sobě.

Zabořila mi obličej do krku, slzy jí tekly bez konce. „Zabil... moje...vlastně naše... dítě."

Věděla jsem, co Cessar udělal. Ale netušila jsem, jak hluboké následky to mělo. Zabil vlastní dítě. Jejich dítě.

Zatímco jsme obě plakaly, držela jsem Miu pevně v náručí. Plakala pro to, co ztratila, a její bolest se pomalu přelévala i do mě.

„Je mi to líto, Mio. Tak strašně líto," zašeptala jsem.

Byla to jediná slova, která jsem měla. Co víc říct? Na takovou ztrátu slova nestačí.

„Nevěděla jsem," dodala jsem tiše. Princ se v mém břiše znovu pohnul a mě zalila nevolnost.

Mia mě musela každý den sledovat – jak se mi zvětšuje bříško, jak moje dítě roste. A připomínat si, co ztratila. Jak to vůbec mohla snést?

Jak mě mohla nenenávidět?

Byla jsem pro ni živou připomínkou toho, co mohlo být.

Pak se její ruka lehce dotkla mého břicha. Její dotek byl jemný, skoro posvátný.

„V tomhle týdnu bych ho ještě necítila. Byl by maličký."

Zavřela jsem oči. „Je mi to tak líto."

Princ se znovu pohnul, právě když Mia hladila mé bříško. „Nikdy už to nepocítím," zašeptala skrz slzy. „Nikdy ho nevezmu do náruče." Její nářek byl plný zlomenosti, a přesto tak něžný, když dál držela moje bříško, jako by to bylo jediné, co jí zbylo.

Dlouho jsem nechápala, proč se mě Mia pokaždé snažila dotknout, když byla příležitost. Proč se mnou ležela a nechávala dlaň na mém břiše, dokud jsem neusnula.

Teď už jsem věděla proč.

Položila jsem svou ruku na tu její a spolu jsme držely prince. „Vyrůstaly by spolu," zašeptala jsem.

Mia přikývla. „Představuju si je, jak si hrají, jak se hádají, smějí se. Jak se mají rády. A možná... jednou by byla i svatba."

Brada se mi chvěla, snažila jsem se ovládnout slzy. Musela jsem být silná – pro Miu.

„Byly by nerozlučný" dodala potichu.

„Mio," řekla jsem tiše a pohladila ji.

Pak jsme obě mlčely. V tichu, které patřilo světu, jaký by mohl být, kdyby se věci staly jinak.

„Už nikdy nebudu moct mít děti."

Její slova mě zasáhla jako rána. Srdce se mi na vteřinu zastavilo a pak začalo zběsile tlouct.

„Cože?" vyhrkla jsem.

„Kvůli rakovině jsem si nikdy nemyslela, že se mi to vůbec povede. Ale stalo se to. Opravdu jsem byla těhotná. A byla jsem šťastná, Mayo. Tak strašně šťastná. Byl to jako zázrak. A pak... pak jsem o něj přišla. Kulka mi poškodila dělohu. Už nikdy... nikdy nebudu moct nosit dítě."

„Ne..." zašeptala jsem otřeseně.

Mia přikývla. „Ta jediná šance, která mi zbyla, mi byla vyrvána. Navždy."

Její slzy smáčely moje šaty, zatímco moje vlastní stékaly po tvářích.

Jak to mohla celou tu dobu v sobě dusit?

Ničilo mě to kvůli ní.

„Víš, Mayo... od té doby, co jsem ho ztratila, jsem si pořád říkala: proč já? Proč zrovna moje dítě?"

Neodpověděla jsem. Místo toho jsem ji hladila po zádech, konejšila ji, jak jen jsem dokázala.

Mia se odtáhla a zadívala se na mě. Setřela jsem jí slzy, ale ona zavřela oči a pak zašeptala: „Mělo to tak být. Musím tomu věřit. Jinak to nedám. Myslím... že jsem tím zachránila tebe. Kdybych ten den nezadržela Cessara, možná bychom tě nikdy nenašli. Možná bys tu dnes nebyla. Tak si to vysvětluju."

Zatímco jsem mlčela, pokračovala: „Byla to oběť. A já ji nikdy nebudu litovat."