Christian
Nejsem vyšinutá zrůda. Ne ja jsem Christian Běljajev.
S povzdechem a těžkým srdcem jsem odešel. Zavřel jsem dveře koupelny a sundal si košili.
Vlezl jsem do sprchy a nechal na sebe padat studenou vodu, která ze mě smývala krev. Smývala i všechny stopy toho, co jsem během posledních hodin udělal.
S rukama přitisknutýma ke zdi jsem se snažil dýchat přes stažený hrudník.
Zůstal jsem stát nehnutě, dokud jsem nezaslechl otevření dveří. Oči jsem nechal zavřený – věděl jsem, kdo to je.
Ozvalo se tiché šoupnutí a pak se otevřely dveře sprchy. Na rameni jsem ucítil jemnou ruku a uslyšel její sladký hlas.
Voda náhle přešla ze studené na horkou. Přepnula ji.
„Christiane?"
Neotočil jsem se.
„Christiane, podívej se na mě."
Zůstával jsem nehybný, opřený o zeď.
„Prosím, Christiane." Jakmile to vyslovila, otočil jsem se čelem ke svému Andělovi.
Pohladila mě po tváři a postavila se na špičky. Maya mi vtiskla jemný, něžný polibek. Byl to ten nejsladší dotek.
Zůstával jsem v klidu. Její rty se přesunuly na moje tváře, políbení z každé strany. Ještě před tím mě hravě štípla do nosu.
A pak mě políbila na čelo. Na chvíli tam zůstala, než mi vtiskla další něžný polibek.
Moje Maya mě objala kolem pasu a její těhotenské bříško se přitisklo k mému tělu. Držela mě, hlavu položenou na mém bušícím srdci.
Políbila mě na hruď a tiše, téměř láskyplně zamručela. „Chyběl jsi mi, Christiane."
Hrdlo se mi stáhlo. Z té lásky v jejím hlase mi poskočilo srdce. Objal jsem ji kolem ramen a přitáhl si ji blíž.
Zůstali jsme tak, sevřeni v objetí, neochotni se pustit. Voda kolem nás stékala, ale my byli ztraceni jeden v druhém.
Ona mě držela a já ji. Dva lidé, rozbití, ale navzájem se doplňují.
„Miluju tě, Anděli," zašeptal jsem jí do ucha. „Miluju tě tak strašně moc, do prdele."
Maya
Ze spánku mě vytrhl zvuk otevírajících se dveří.
Uviděla jsem Christiana, jak přichází k posteli. Splýval s temnotou, ale já ho viděla. Cítila jsem ho.
Nedotkl se mě. Myslela jsem, že mě obejme, ale jeho teplo jsem nepocítila. Christian mlčel a já zůstala se zavřenýma očima, čekajíc na něj.
Když jsem postřehla, že se pohnul, otevřela jsem oči – odcházel. Srdce mi divoce bušilo, jako by mi ho někdo vyrval.
Vzduch kolem nás byl těžký. Měl shrbená ramena, jako by ho něco drtilo. Nelíbilo se mi to. Když trpěl Christian, trpěla jsem i já.
Sledovala jsem ho, jak mizí v koupelně a zavírá za sebou dveře. Několik vteřin jsem jen tiše ležela, prsty toužily se ho dotknout, přitáhnout si ho k sobě.
Když už jsem to nemohla vydržet, odhodila jsem přikrývku a s námahou se zvedla z postele. Už bylo čím dál těžší vstávat.
Potichu jsem přešla ke koupelně. Ruku jsem položila na kliku a na okamžik zaváhala. Měla bych mu dopřát soukromí? Hlava říkala ano, ale srdce křičelo ne. Táhlo mě k němu. Toužilo ho obejmout. Být jeho klidem.
Nevěděla jsem, co ho sžírá, ale chtěla jsem ho toho zbavit.
Když jsem vešla dovnitř, stál zády ke mně. Christian mě slyšel, ale ani se nepohnul. Ruce měl opřené o stěnu, hlavu svěšenou.
Košili měl sundanou, ale kalhoty stále na sobě. Kolem něj stékala voda jako vodopád a já pomalu odložila šaty. Dopadly tiše na zem.
Můj pohled padl na jeho černou košili – stejnou, jakou nosil vždycky. Uviděla jsem tmavé skvrny. Krev. Nemusela jsem znát barvu, věděla jsem to.
Srdce mi na moment přestalo bít. Ale necítila jsem odpor. Jen bolest za něj.
Christian Běljajev byl muž, kterého jsem milovala. Ať už to byl netvor, bezcitný zabiják, nebo něžný milenec – milovala jsem ho celého.
Každá jeho část byla kouskem Christiana. Bez ní by to nebyl on. Nebyl by to muž, kterého miluju.
Zhluboka jsem se nadechla a vstoupila do sprchy. Jeho ramena se napjala, ale zůstal stát.
Ledová voda mě zasáhla, a tak jsem otočila kohoutkem, aby byla teplejší.
Přiblížila jsem se k němu a dotkla se jeho kůže. „Christiane?"
Neotočil se.
„Christiane, podívej se na mě."
Byl ztuhlý, opřený o zeď. Přistoupila jsem ještě blíž.
„Prosím, Christiane," zašeptala jsem naléhavě.
Jakmile jsem to slovo vyslovila, otočil se čelem ke mně. Jeho pohled byl plný bolesti a vnitřního boje.
Beze slov jsem mu pohladila tvář a začala ho jemně líbat. Každým dotekem jsem mu říkala, že ho miluju. Že jsem tady. Že nejsem vyděšená.
Nepotřebovala jsem slova. Stačil nám dotek. Stačilo objetí. A v tom jediném okamžiku jsme zase byli jen my dva.
ČTEŠ
Safed Love (Icy Love 3)
Romansa"Byl můj... a já byla jeho. Byli jsme jedno." Zatímco jsem na něj čekala, věděla jsem, že se mi mstí tím nejstrašnějším způsobem. Jeho touha po pomstě mu zatemnila mysl. Ale mně to nevadilo. Milovala jsem ho tak jako tak. Protože přesně jak řekl Ch...
