Safed Love (Icy Love 3)

42

Maya

"Christian je moje síla," zašeptala jsem a myslela na něj. "Kdyby nebylo jeho, možná bych se z toho nedostala živá. On mě udržel naživu, Alexi. Christian mě udržuje naživu."

Alex se při mých slovech zarazil a já viděla, jak ztěžka polyká. Vypadal, jako by ho něco bolelo.

Zmatek mi zatemnil mysl, když jsem na něj zírala. "Jak moc ho miluješ?" zeptal se tiše.

"Víc, než dokážu milovat sama sebe," odpověděla jsem a pravda se mi tak snadno vyslovovala. "On je pro mě vším. Chápeš to špatně. Jsem to já, kdo má štěstí, že má Christiana ."

"Možná." Zasmál se, ale ten pohled v jeho očích... Proč vypadal tak zničeně?

"Znovu mi řekni, jak moc ho miluješ," řekl a přistoupil ještě blíž.

Po zádech mi přeběhl mráz a nervózně jsem si olízla rty. Alex se nechoval jako obvykle.

"Miluju ho. On je můj důvod, proč ještě žiju," odpověděla jsem a snažila se uhnout jeho dotekům. Věděla jsem, že by mi neublížil, ale to neznamenalo, že bych jeho dotek vítala. Ne takhle. V naší pozici bylo cosi příliš intimního.

"Alexandře... co to..." začala jsem, ale rychle jsem se zarazila, když položil své čelo na mé. Přivřel oči a jeho hruď se pohybovala proti mé, jak se snažil ovládnout svůj dech.

"Zopakuj to," dožadoval se. Oči měl stále zavřené, ale jeho prsty mě dál hladily po tváři, jeho dotek byl lehký jako pírko. Sotva jsem ho vnímala.

"Já... miluju ho."

Alex otevřel oči a já viděla, jak jeho pohled směřuje k mým rtům. Oči se mi rozšířily a srdce mi vyskočilo až do krku.

Ne. Tohle ne. Prosím... tohle ne.

"Dobře," zamumlal.

Zůstala jsem stát jako přimražená ke dveřím a neodvážila se pohnout ani brvou. Opravdu se to děje? Copak Alex..?

Ne. To přece nemohl.

"Dobře," řekl znovu. A pak se usmál. "Miluj ho dál."

Skoro jsem ucukla, když pohnul hlavou nahoru. Když jsem ucítila jeho rty na svém čele, ztěžka jsem polkla a čekala, až to skončí.

Jeho další slova mi rozbušila srdce. "Nikdy ho nepřestávej milovat. Protože žádný jiný muž není hoden tvé lásky."

Ramena se mi svěsila a já ztěžka vydechla. Alex se odtáhl a jeho teplo mě opustilo. Zůstala jsem stát opřená o dveře a pozorovala ho.

"Oba si zasloužíte jeden druhého," pokračoval. "Jsem opravdu šťastný, že tě Christian našel?"

Odmlčel se a oči se mu rošťácky zablýskly. "Nebo bych měl spíš říct, že jsi to byla ty, kdo ho našel."

Alex na mě mrkl a připomněl mi dobu, kdy jsem Christiana poprvé potkala. Měl pravdu. Byla jsem to já, kdo ho našel. Všechno začalo, když jsem nastoupila do jeho auta.

"Tohle Christian nikdy nepřežije. Ten chudák. Jeho žena ho musela hledat, zatímco on se utápěl v sebelítosti."

Jeho smích mě uklidnil, všechno napětí mě opustilo. "Hej, to není hezké." Poplácala jsem ho po ruce. "Myslím, že se nechceš nechat zabít, Alexi."

Tiše se zasmál. "Ne. Miluje mě příliš na to, aby mě zabil. Ale vážně, jsem jako jeho první láska."

Zavrtěla jsem hlavou a pohladila si svůj miminkovský hrbolek. Když náš smích konečně utichl, Alex kývl směrem ke schodům.

"Až po tobě, zlatíčko." Usmál se a mrkl na mě.

Tohle... tohle byl Alex, kterého jsem znala. Ten předtím... ten mě mátl. To nebyl on.

Zamumlala jsem poděkování a odešla spolu s Alexem za zády .

"Šťastný bastard," slyšela jsem ho zašeptat.

Zavrtěla jsem hlavou, ale pokračovala jsem v pohybu. Nemělo smysl se nad tím příliš zamýšlet.

Alexovi na mně záleželo. To jsem věděla.

Ale taky jsem věděla, že by Christiana nikdy nezradil.

A on by nikdy nezradil ani mě.

Alex byl Christianův bratr. Důvěra, kterou mezi sebou měli, byla něco, co se nedalo zlomit. Také jsem Alexovi bezmezně důvěřovala.

Když mě Mia přitáhla do náruče a Alex políbil Viktorii na tváře, usmála jsem se.

Byli jsme rodina.

Seděla jsem na stoličce a sledovala, jak se Mia a Alexandr hádají kvůli maličkostem.

Myšlenkami jsem zabloudila ke Christianovi. V hrudi mě zabolelo. Čekám na tebe, Christiane. Chybíš mi, ale počkám si na tebe.

Jen jsem musela počkat, až se můj něžný milenec vrátí.

Zatímco jsem na něj čekala, věděla jsem, že se mi mstí tím nejstrašnějším způsobem. Jeho touha po pomstě mu zatemnila mysl.

Ale mně to nevadilo.

Milovala jsem ho tak jako tak.

Protože přesně jak řekl Christian; byl moje Monstrum. Stejně jako já byla jeho anděl.

***

Christian

Cítil jsem, jak pod silou mé rány křupla jeho kost. Bylo to tak hlasité, že mi to vibrovalo v uších.

Slyšel jsem jeho výkřik, ale to jen podpořilo můj vztek. Jen mě to popohánělo k dalšímu.

Popadl jsem ho za vlasy a znovu a znovu mu bušil do obličeje.

Dva dny. Dva dny od chvíle, kdy byl ten zasraný bastard zajat a nemilosrdně mučen pod našima rukama.

Ale moje touha po jeho krvi stále nebyla ukojena. Vztek, který jsem cítil, ve mně stále vřel a hrozil, že ho zlomí.

Nebyl jsem u konce. Nebyl jsem ani zdaleka u konce.