Safed Love (Icy Love 3)

56

Christian

„Respekt," pronesl jsem klidně, ale každé slovo bylo tak silné. „Očekávám ho od vás všech. Nejen vůči mně. Ale i vůči vaší královně — Maye Sopravissuto."

Rozhlédl jsem se po tvářích, které mě teď sledovaly jinak. Už to nebyl strach, co je drželo na místě. Byla to loajalita. A z mého pohledu — správně nasměrovaná hrozba.

„Pokud někdy uslyším, že někdo mluví o ní bez respektu, bude to naposledy, co se vám zvedne hruď při nádechu. Jste pod její úroveň. Ona je nad vámi. Velí vám. A vy, kurva, posloucháte. Jako věrní psi." Slova jsem nevykřikl — zavrčel jsem je tiše, ale o to silněji zněla.

A všichni... sklopili hlavy.

V koutku úst se mi zjevil sotva patrný úsměv. Věděl jsem, že tohle není konec — ale rozhodně to byl začátek.

Nadechl jsem se, otočil se a zamířil k autu.
„Jdu si pro tebe, anděli."

Maya

Mia seděla na posteli vedle mě, klidně si lakovala nehty na nohou sytě rudým odstínem, zatímco já se marně snažila začíst do knihy. Jenže to prostě nešlo.

Myšlenky mi stále utíkaly za Christianem.

„Mayo, zklidni se," zamumlala Mia a ani se na mě nepodívala. „To napětí je všude kolem. A není dobré pro malého."

„Já vím... jen... bojím se," přiznala jsem, a konečně jsem ji plně obrátila čelem k sobě.

Sklopila štěteček, zamračila se. „Bojíš? Kvůli čemu? Kvůli Christianovi?"

Neochotně jsem přikývla.

„Holka, vážně by ses měla spíš bát o ty, které drží. Ne o něj." Zasmála se tiše, ale v jejím hlase bylo něco temnějšího.

„Ale trvá mu to tak dlouho..." namítla jsem.

„Protože smrt jim nedopřeje jen tak," řekla stroze a významně na mě mrkla.

To mě umlčelo. Protože... měla nejspíš pravdu.

Na chvíli jsme mlčely. Mia pak hlasitě vydechla, vstala z postele a zamířila k mému toaletnímu stolku. „Nikdy bych nečekala, že tenhle pokoj bude patřit Christianovi. A rozhodně ne, že bude mít ženský nádech. Toaletní stolek, skříň plná dámských šatů a bot... zázrak, že tu není i květinová tapeta," ušklíbla se a pak se rozplývala: „Omotala sis ho kolem malíčku, zlato."

Vrátila se na postel s novým lakem. Sedla si přede mě se zkříženýma nohama, vzala mi nohy a opatrně si je přitáhla k sobě.

„Počkej, co to děláš?" zamračila jsem se a chtěla je stáhnout zpátky.

„Přestaň se hýbat. Teď už si na prsty sotva dosáhneš, tak mě nech." Otevřela světle růžový lak.

Měla pravdu. Moje břicho už mi znemožňovalo dělat spoustu věcí. A bude hůř. Za pár týdnů svoje nohy možná ani neuvidím.

„Líbí se ti tahle barva?" zeptala se a ukázala mi lahvičku.

Přikývla jsem. Byla to jedna z mých oblíbených. Klidná, jemná... přesně to, co jsem teď potřebovala.

Mia najednou ztichla. Neobvykle. V očích se jí usadil stín, jaký jsem u ní už několikrát zahlédla. A pokaždé mě z něj píchlo u srdce.

Mohla se smát, jak chtěla — ale za tou fasádou byla bolest.

Cessar nás všechny zradil. Ale Miu to zasáhlo nejvíc. A já to poznala. Proto jsem jí položila ruku na tu její.

„Mio... mluv se mnou."

Podívala se na mě a ušklíbla se. „O čem chceš mluvit, hlupáčku?"

„Přestaň se přetvařovat. Znám tě. Vím, že tě Cessar zničil víc, než přiznáváš. Ale nedrž to v sobě. Bolí to pak ještě víc."

Chvění brady a třepetání řas, když se snažila zadržet slzy, mě jen utvrdilo v tom, že tohle potřebovala slyšet.

„Nic nevíš," zašeptala roztřeseně.

„Protože mi to nechceš říct. Ale nechci to slyšet od nikoho jiného. Chci to slyšet od tebe."

Jedna slza jí sklouzla po tváři. Setřela jsem ji dřív, než dopadla. Kéž bych jí mohla setřít všechny.

Otevřela ústa, že mi odpoví... ale náhlé zaklepání na dveře ji umlčelo. Zhluboka se nadechla a zavřela oči.

„Nic to není, Mayo. Prosím, nech to být."

„Nic to není," zopakovala jsem po ní. Ale hlas mi zněl zlomeně. Další zaklepání.

„Nech to být, Mayo. Prosím."

Třetí zaklepání. Zavřela jsem oči. Pak jsem pronesla: „Dále."

Dveře se otevřely... a v nich stála Maddie. Ústa jsem pootevřela překvapením. Mia se otočila stejným směrem a v očích se jí okamžitě zaleskly slzy i vztek.

„Co tu chceš?" zasyčela Mia a vyskočila na nohy.

Maddie vešla. Její hlas zněl klidně. „Nejdu se hádat. Chci mluvit s Mayou."

Její hlas zůstal klidný a ani na okamžik neuhnula očima z těch mých. Zírala na mě — a já zírala zpátky.

„No, ona tě tu nechce. Vlastně tě tu nechce nikdo. Vypadni. Zmiz," zavrčela Mia obranně, tónem ostrým jako břitva.

„Můžeš přestat mluvit za ni? Má pusu," odsekla Maddie a naklonila hlavu na stranu.

„Mayo," otočila se ke mně Mia s prosbou v očích.

Jen jsem pokrčila rameny a znovu obrátila pohled k Maddie. „Tak co se děje?" zeptala jsem se klidně, ale přímo.

Maddie se ušklíbla a založila si ruce na prsou. „Řeknu to rychle. A řeknu to jen jednou."

Zvedla jsem obočí, čekala jsem, až bude pokračovat. Odhodila své světlé vlasy přes rameno a vykročila blíž k posteli. Její podpatky rytmicky klapaly o dřevěnou podlahu, každý krok jako úder kladiva do napjaté atmosféry.