Zaraki & Hunter

Chapter 9

Postel byla na jeho straně prázdná, ale stále teplá. Musel odejít před pár minutami a i když mě bolí celé tělo, sedám si na kraj postele. Chladná podlaha mě probudí a když se rozhlédnu po pokoji, v hlavě mi utjví vzpomínka na dnešní noc. Tváře mi rudnou a neubráním se, pitomému culení. Po boji v koupelně, kde se ze sebe snažím udělat člověka, konečně usedám za stůl. Káva nabudí mé smysli a tak přemýšlím, jak nepromrhat dnešní den. Hunter rozzářil mé nitro a já nemám teď nejmenší chuť, být celý den zavřená doma. Rozhodnu se pro nákup a prozkoumat blízké okolí, také neuškodí. Venku svítí Slunce, což bylo za poslendích pár dní, velmi příjemná změna. Kdo ví, jak dlouho ki vydrží dobra nálada.
Projdu známou uličkou a než se naději, jsem na novém místě. Menší obchodní dům, nabízel vše co bych mohla potřebovat. V drogerii strávím hodinu a další dvě výběrem nových šatů. Peníze na celý týden zmízí rychlostí blesku a když s plnou náručí vycházím na uluci, rozhlédnu se. Byl tu až nezvyklí klid. Z dálky zahlédnu zajímavý bar a kdo by si nedal pivo, když je venku takhle hezky. Plátěnou tašku usadím na stoličku vedle a v útulné zahrádce čekám na obsluhu. V kapse u bundy nahmatám Hunterovi cigarety a tak jednu z nich zapálím. Pro jednou nepřemýšlím nad ničím. ,,Ahoj.". Otevřu dosud zavřené oči, a pohled mi padne na známou osobu. Byl to Hunterův bratr, který mi tu noc okoukával prsa. Pokynutí hlavy ho zdravím nazpět. Bez toho aniž b něco řekl, usedá naproti a bere položenou krabičku cigaret do ruky. ,,Nebyl úplně čas na představení. Jsem Derek." Natáhl ruku mým směrem a tak ji stydlivě příjmam. Oči modré jako laguna. Chladný pohled, který mi byl tak povědomí a až děsivě byl podobný svému bratrovi. ,Zara.". Zapálí si a aniž by si objednal, na podtácku mu přistane velké pivo. ,,Nic mi do toho asi není, ale.. Co to vlastně vlastně máš s Hunterem?". Pokládal trefné otázky. Co to vlastně mezui námi bylo? Zamyslím se nad tím tak hluboce, že mi žhavý popel spálí prst. ,,Promiň, nemusíš na to odpovídat. Asi sama nevíš co to je, nejspíš to neví ani on. Jenže mě je prostě proti srsti, když vím, že ty jsi teď tady a on je s ní. Není to nic proti tobě, naopak. Říkal jsem si, že je poslendí dobou nějaký jiný. Asi mu je s tebou dobře, ale doma je jinej. Furt se mračí, skoro nemluví a když už tak je na celej barák slyšet hádka. Copak tě nesere, že tě jendou opustí?". Slova z něj padali jako ze slovníku. Pomalu jsem vztřebávala cokoliv co řekl a hledala odpověď, sama pro sebe.

,,Nemyslím si. Nikdy mi nikdo nedal tolik pozornosti co on. I když jednou odejde, nebudu na to vzpomínat ve zlém. BUdu si chvíle s ním uchovávat hluboko v srdci abych se neztratila v tomhle světě. Zapomínám s ním, na všechno co se mi kdy stalo.".

Pokrčil ret a vypil své pití na ex. ,,Jsi zajímavá, Zaro. Vídím co na tobě vidí.".
Zajímalo by mě...
Co vidí?
Derek byl druhý člověk, se kterým se nezávazně bavím v osamoceném životě.
Z hluboka se nadechnu a sama nás sebou se zamyslím. ,,Až tě opustí, tak budeš mít rameno, na kterém můžeš plakat jak dlouho budeš chtít.". Opravdu mě až šokovalo co řekl.
,,Jsi milý, ale zvládnu plakat sama. Dereku, proč tu vlastně jsi?". Jeho úsměv byl okouzlující. Rozcuchané vlasy mu padali do očí a jeho výraz, zvedl koutky i mně. ,,Protože se mi líbíš. Ale ne tak jako Hunterovi, samozřejmě. Buďme přátelé.".
Přátelé?
Chvilku jen civím do jeho tváře a nakonec s jeho výrokem souhlasím. ,,Přátele, zní fajn.".
Rozpovídal sebe, i mě. Byl to nekonečný rozhovor o všem, a skončilo to oblíbenou kriminálkou. O seriálu povídáme další hodinu a než se naději, jsem před svým bytem.
,,Děkuji za tvoji společnost, Dereku.". Držel si zátylek a s culením odpovídá. ,,Jo, bylo fajn. Až začne nová řada můžeme koukat-.".
Byl ke mě tak pozorný, že všechno kolem nebylo. Vlastně jsem si ani nevšimla parkující motorky a jezdce, který se zuřivě šinul k nám.
Derek se rychle otočit a nestačil ani dokončit svou větu.
,,Brácho ne! Nic dělám!". To tetování na krk, bych opravdu poznala všude. Byl to Hunter, kdo držel Dereka za límec a tiskl jo na chladnou zeď. ,,Huntre, fakt jsem se jí ani nedotkl! Zaro, řekni mu, že jsem na tebe nesáhl..".
Chytám lem jeho kožené bundy. Do nosu mě udeří jeho vůně a hlavně mám, zase prázdno. Bylo to tak pokaždé, nedokázala jsem nic, když byl v mé blízkosti. Natolik jsem mu propadla, že mě nic jiného nezajímá. Dochází mi, že nechci aby odešel.

Hunter si sundá helmu a věnuje mi svůj chladný pohled. Změní se vzápětí a já se kochám výhledem do jeho tváře. ,,Vypadni, Dereku.". Vzápětí chladí zeď mě. Jemně mě tiskne k sobě a rukou se zapírá u mého krk. Jeho pokožka, je tak teplá...
,,Sáhl na tebe, maličká?". Kroutím hlavou a s úsměvem pohladím jeho tvář. ,,Je moc milý... Ale od tebe se mi to líbí víc.". Bylo to jen neškodné poškádlení, ale jeho to rozpálí. ,,Zlobíš mě, Zaro. Zmlátím ho jestli to někdy udělá.". Chytal mě za rameno a doprovázel do mého bytu.
Po otázce, zda má hlad, záporně odpovídá. Dodá, že jestli mám hlad já, určitě se mám najíst. ,,Ani ne. Jaký jsi měl den, Huntere?". Začnu připravovat čaj pro oba a poslouchám jeho hlas. ,,Nic moc, jsem celý od smůly. Nedáme si sprchu?". Vroucí voda se rozleje po celé lince. Se zaskočením koktám jednu hloupost přes druhou. Kloudná věta, ze mě však nevyšla. ,,Hej, dávej přeci pozor. Opaříš se.". Nešikovně pokládám konvici a hledám čistý hadr. Hunter si za čas mého úklidu stihl sundat i tričko a tak jsem zaseknutá pohledem na jeho těle.Je u mě za tři kroky, bere mé tělo do náruče a odnáší do koupelny. ,,Huntere, dej mě dolů.". Se smíchem mi oznamuje, že potřebuje být se mnou, ale sprchu potřebuje taky. Nebylo jiné možnosti, než abych šla s ním.

Vlastně takhle kapitola vypadala úplně jinak. Po důkladném zkoumání vlastního nitra, jsem smazala další čtyři koncepty a napsala tohle.
Snad to nebyla chyba🙏🏻