Zaraki & Hunter

Chapter 26

Nejsem si jistá kolik času uběhlo. Usnula jsem tak rychle. Nechtějí se mi otevřít oči, v měkkých peřinách mi bylo tak teplo a příjemně. Okolí mi bylo úplně fuk a tak si ani nevšimnu Dereka, který sedí hned vedle. Až jeho chraplavý hlas, mě donutí otevřít oči. ,,Jak jsi se vyspala, čarodějko?". Hladil mě ve vlasech a já znovu usínala.
,,Přinesl jsem snídani. Dáš si?". Byla to dech beroucí vůně. Čokoládový croissant byl jako budíček. ,,Jsi mlsná, čarodějko.". Na kraji postele, tak abych mu nenadrobila do postele, ujídám sladkou snídani. ,,Jsi moc hodný, Dereku. Děkuji.". Měl v záloze další překvapení. Malá papírová taška ukrývala zubní kartáček, sprchový gel a šampón. ,,Napadlo mě, že by se to možná hodilo.".
Tohle bych vážně nečekala.
,,No a taky jsem se chtěl zeptat, jestli už máš práci?".
No jo...
S povzdechem mu nakonec odpovím. ,,Ještě ne. Měla bych si s tím asi pospíšit.".
Stala se z toho zajímavá konverzace. Dojedla jsem a Derek se natáhl vedle mě. ,,Z čeho platíš nájem?".
,,Z matčiny pojistky. Nevím jestli mám dost nebo jestli už je to málo. Prostě jsem vzala nejlevnější byt a na každý týden mám stejnou sumu abych jimi nemrhala.".
Derek pokuřoval cigaretu a pohotově mi odpovídá. ,,Jak moc si bohatá, čarodějko?".
Nikdy bych nikomu nevěřila natolik, abych mu ukázala svůj bankovní účet. Pro tentokrat, jsem ale udělala výjimku.
Jen co vzal můj telefon do ruky se rozkašlal.
Nechápavě se dívám na jeho rudý obličej. ,,Kurva, tohle jsou peníze z pojistky? Proč proboha žiješ v tom bytě tam? Vždyť s tímhle nemusíš pracovat, minimálně další rok.". Moje finanční negramotnost mě dohnala. Krok běžných věcí, jako pojištění, nájem, elekřina a jídlo, jsem skoro nic nekupovala. Nevím ani, kolik si běžný občan vydělá, natož kolik mám peněz já. ,,Ty vypadáš taky bohatě, Dereku.". Zahodil můj telefon někam na postel. ,,To sice jo, ale tohle jsem fakt nečekal, čarodějko. Myslel jsem, že si v nějaký tísni.".

Chvilku bylo ticho. Derek tomu nasadí korunu a mrazivá atmosféra mizí. ,,Chtěl jsem ti nabídnout pomoc.".
,,Pomoc?".
Byl najednou blíž. Dlaní mi jezdil po tváři a skoro šeptal. ,,Vyvoláváš ve mně, zajímavý pocity. Mám strašnou potřebu, dát ti cokoliv co budeš chtít.". Vtiskl mi polibek a dál šeptal slova, jako zaříkadlo. ,,Jenže nemám sebemenší tušení, co vlastně chceš nebo potřebuješ.".
Co jsem to chtěla říct?
Je mi strašné horko. Jeho spalující oči mě hypnotizují a já nevím co dělat.
,,Chtěla bych..".
Co to vlastně chci?
,,Chtěla bych obejmout.".
Bylo mi z toho smutno. Tolik citů z tak malého gesta. Tiskl mě v objetí hladil po zádech.
Tak hřejivé...
Nechtěla jsem se ho pustit. Derek bez toho, aniž by mě pustil, nás přesune do prostřed postele. ,,Víš, čarodějko..".
Nechtěla jsem plakat. Měla jsem na krajíčku, jen z toho, že můžu poslouchat jeho srdce.
,,Hunter mi o tobě dneska řekl, spoustu věcí.".
Úplně jsem zapomněla, že ráno odcházel.
,,Řekl mi, jak špatně jsi na tom byla, když tě potkal. Byl úplně na sračky, že neví co dělat.".
Proč mi je teď, tak špatně?
,,Když skončil svůj chladný proslov, o tom jak je všechno na hovno....
Rozbrečel se. Přísahám, že jsem ho nikdy neviděl brečet. Říkal mi, jak šťastně jsi vypadala na svoje narozeniny a já se zamyslel sám nad sebou.".

Na jeho tričku se objevila mokrý flek. Stékají mi slzy, aniž bych o tom věděla. ,,Nemůžu tě mít tak jak bych chtěl. Brácha je, jedinej člověk pro kterého bych zemřel. Nemůžu tě milovat tak, jak tě miloval on. Proto se vzdávám v boji o tvojí lásku. Jestli jí budeš chtít dát, někomu jinému, nebudu ti stát v cestě. Ale pořád chci být, vedle tebe. Slíbil jsem mu to. Slíbil jsem mu, že tě ochráním.". Jeho dlaň hladící má zadá, mi nikdy nepřipadala tak horká, jako teď.
Mlčky v objetí, jsem zas přemýšlela sama nad sebou.
Co to tu vlastně dělám? Mohla jsem být zavřená ve svém bytě, dal žít tak jako do chvíle, než jsem potkala Huntera. Kdybych ho nepotkala, nikdy bych nepotkala ani Dereka. Jenže se nemůžu zbavit pocitu, že k Hunterovi stále něco cítím. Derek je milý a nejspíš už nenarazím na někoho takového, ale co to k němu cítím je úplně jiné.
K lásce to mělo blízko, ale přesto to bylo jiné.
Zamotaná v snůšce citů, zmatená z toho co teď bude.
Hladila jsem jej po paži a čekala, co z něj vypadne.
,,Večer tě chci s někým seznámit. Mohl by ti dát práci, když se mu budeš líbit.". Zbystřila jsem. Konečně mě mohlo něco vysvobodit.
Netrpělivě se dívám na Dereka, aby pokračoval.
,,Jen to má malinký háček.".
Háčky moc ráda nemám. Mohlo to být snad ještě horší než to je?
,,Když nebudeš chtít, stačí říct a já to domluvit na jindy, čarodějko.". Napínal mě jako strunu.
,,Hunter má dneska výstavu, bude tam náš známy co dělá překladatele. Pozval mě a vlastně i tebe, ale nejsem si jistej, jestli se ti bude chtít.".
Vzpomněla jsem si, jak mi Hunter vyprávěl o svých sochách. Dlouhé noci, plné povídání a milování. Chtěla jsem vidět jeho práci, ale nikdy jsme se k tomu nedostali.
Zajímavé, jak moc to chci i když vím, že ho nejspíš potkám.

,,Půjdu ráda.". Nebylo to všechno, chtěla jsem vědět proč tu pořád Hunter je.
,,Dereku?". ,,Hmm?".
Vymaním se z jeho sevření. ,,Proč se ještě Hunter neodstěhoval? Víš... Říkal mi, že po svatbě odjíždí pryč, ale je pořád tady.".
Vypadal, že nechce odpovídat. Promne si oči a když už chci říct, že nemusí odpovídat...

,,Hana nesmí odjet z města. Vlastně nesmí nikam. Nehledě na to, že má podmínku, jí její psychiatr zakázal dojíždět. Alespoň dokud nezačne brát poradně ty její prášky. Ona je fakt magor, Zaro. Nezdá se to, ale na prstech bych nespočítal, kolik jsme jí tahali z vězení. Natož z psychiatrie. Bylo by fakt špatný, kdyby se někdo dozvěděl, že dcera úspěšného podnikatele napadá lidi v obchodě. Pro Huntera je to těžký. Teď, když jsou manželé, s ní musí žít v jednom bytě. Než se vzali, ještě se to dalo, ale teď?".
Nedokázala jsem si ani představit, jaké to musí být.

,,Jejich svatba... Byla to pěkná katastrofa. Hunter se musel ožrat, aby tam vůbec dokázal být. V noci? Všichni se raději sebrali a z hotelu odešli.".
Na tváři mu najednou hrál výsměšný pohled a já byla až moc zvědavá.
,,Hunter si nechal vytetovat tvoje jméno, čarodějko. V den svojí svatby.".

Stále trochu váhám nad tím, zda by se pohled Huntera líbil? Možná by to bylo příjemné osvěžení?
Nebo naprostá katastrofa🤦‍♀️