Zaraki & Hunter

Chapter 42

S nadzvednutým obočím se ptá, co je mi k smíchu. Nejspíš se trochu naštve, ale nic špatného na tom není, ne?
,,Derek mi kdysi koupil, úplně to samé. Dokonce i stejnou zubní pastu. Dost často říkáte i stejné věci.".
Měl ve tváři nepsaný výraz. Drtil v ruce papírové ubrousky a než stačím něco říct, je tak blízko jak jen to šlo. ,,Tohle beru jako, čistou provokaci, maličká."
Sice to tak nebylo vůbec myšlené, ale jeho názor se mění těžko.
Večeře proběhla v příjemné tichosti, nebyla potřeba více slov. Jako dezert mi nabídl nanuk s bílou čokoládou a já usedla vedle něj na gauč.
V televizi hrají večerní zprávy a tahle idylka je až naplňující. Opírat se o jeho hruď, nechat se hladit ve vlasech a být jenom jeho.
Byla jsem tak zamilovaná, až to bylo zdrcující.
,,Huntere?.".
Nejspíš ho budu milovat každý den víc a víc, přesně jako doteď.
,,Mm?". Začal se soustředit na mě a jakoby mi tím vzal všechna slova.
,,Myslím.. Myslím, že jsem do tebe hrozně zamilovaná.".
Drtil mě ve svém obětí a mezi polibky mi šeptá, jak straně mě miluje. ,,Mohu jít do sprchy první?"  Záporně kroutil hlavou a vzal mi dřívko z ruky.
,,Nepůjdeme spolu?".
Nejspíš to byla otázka, ale on to podal spíš jako samozřejmost.
Zvedala jsem se, cupitám za její zády a nervózně si mnu ruce. Už mě viděl nahou tolikrát, že mu nemohu přijít zase tak atraktivní, spíš se obavám své reakce.
Jeho tělo je...
Ani slovy to nejde popsat.
Stydlivě stojím v rohu místnosti a snažím se nedívat na jeho hruď. Byl žhavý jako samo peklo.
Krom malé ranky na okem- dárek od jeho manželky- jsem si všimla mizející modřiny na žebrech. Předtím nebyla vůbec vidět.
Už stál pod proudem vody, když se k němu přidám.
,,Co se ti stalo, Huntere?". Prsty přejedu po jeho oné modřině, muselo ho to bolet. ,,Nasral jsem někoho, s kým si není zrovna dobrý nápad, něco začínat.".
Pohled mi sjede na jeho podbřišek, neujde mi ani jeho nadrženost a tak uhýbám pohledem jinam. ,,Čím si ho naštval?".
Hunter tiše zavrčel a nanesl na houbu jahodový sprcháč. Otočí mě zády k jeho tělu a začne mi mýt záda. ,,Řekl jsem o jedné holce, že je to coura. Jenže on je tou holkou posedlej, takže mi dal jasně najevo, že se mu to nelíbí.".
Někde v duchu jsem doufala, že by udělal to samé.
Nevinná sprcha mi dala novou krev do žil, opadl snad všechen stres a já teď měla vejít do jeho ložnice.
Zdi v tmavě šedé, postel snad pro čtyři zahalená v černém povlečení. Sem tam měl pohozenou košili nebo sako a jediná věc, která nezapadala do té chladné temnoty byla fotografie na nočním stolku.
Hunter byl tak neosobní, až z toho mrazilo. ,,Je to tu docela prázdné.".
Na fotografii byl nejspíš Hunter s Derekem, jen o hodně mladší. Možná střední škola? Vždycky byl tak hezký? Holky za ním musely stát řady.

,,Nemám moc rád zbytečné věci. Navíc...".
Stihla jsem akorát dosednout na kraj postele a stáhnout si jeho tričko níž.
Seděl těsně vedle mě a mačkal mi stehno. ,,Alespoň budu moct poslouchat tvůj křik s ozvěnou.".
Už to dělá zase...
Chci si schovat tváře, ale on pokračuje ve svém monologu. ,,Nedokážeš si ani představit, co se mnou děláš, Zaraki.". Zasypával mi krk polibky a já postřehla jak jsou mu jeho kraťasy těsné. ,,Když křičíš moje jméno, sténáš pode mnou a necháváš se unést tím, jak se ti to líbí.".
Asi shořím.
Stačilo mu pár slov, abych byla pod jeho vlivem.
Zajel mi pod tričko a našel co hledal. ,,Huntere..".
,,Nemůžu si pomoct, maličká.".
Bylo vidět jak se drží, nechtěl spěchat, ale každá další minuta je jako utrpení. ,,Chci s tebou ležet v téhle posteli celou noc i celý zítřek. Jen se mazlit, jíst a šukat.".
Bral si mě celou noc, bez slitování mě nechával křičet jeho jméno, když mučil mé tělo. Na těle mám malé modřinky, zadek celý červený a myslím, že se zítra ani neposadím.
Vždy jen krátká pauza abych popadla dech a on si mezitím stihl zakouřit. Dokazoval mi, jak moc po mě toužil a já při každém jeho doteku plála žárem. Nemohla jsem si víc užívat jeho spokojený výraz, když do mě narážel. Jeho prostěradlo bylo celé mokré a ulepené, ale jeho nezastavilo nic.
Neměla jsem žádný pojem o čase ani o tom co se děje okolo. Ležela jsem na břiše, hlavou na Hunterovi a naslouchala jeho dechu.

,,Jsi už unavená, maličká?". Kývám hlavou a více se na něj natisknu. ,,Už jsem ti řekl jak jsi krásná?". Napůl spím, jsme unavená k smrti a v jeho objetí je to jako v nebi. ,,Maličká, kdyby ti někdy něco chybělo, tak mi to prosím řekni. Chci ti dát všechno, ale tohle je pro mě nové.". Vidět to v nejistotě byl zázrak. Možná jsme na tom podobně, protože ani já nejsem zkušená ve vztazích.

Rána plná mazlení, noci vyplněné milováním. Den střídal další den a najednou byl začátek Listopadu. Všechen náš volný čas trávíme v jeho bytě a není nic lepšího než ho vidět každý den, když přijde domů z práce.
Kdo by to byl řekl, ale každý den jsem ho milovala více a více. Nechtěla jsem aby tahle naše idylka skončila. Jenže skončila.
Pomalu se nám začal ten růžový mráček kazit šedou a vinou toho všeho byl jeho rozvod.
Soud měl být za tři dny a od té doby co se o tom Hunter dozvěděl, byl podrážděný a mluvil se mnou čím dál méně.
Jenže...
Já už se tak lehce nevzdám.