Zaraki & Hunter

Chapter 43

Hunter

Všechno se mi začalo sypat na hlavu. Práce, rodiče, rozvod. Každé ráno se probouzím s obráceným žaludkem a kamenem na hrudi. Nejspíš se to dost podepisuje na mojí náladě, poslední dny nemám náladu na nic. Dokonce ani na mazlení se Zaraki. Jenže, ta se rozhodla, dát mi jasně najevo, že se jí to nelíbí.
Nemluvila, chodila obloukem a spala na kraji své strany postele. Chodila všude tak, aby mě nemusela potkat.
Nejspíš to je to po mém včerejším výbuchu. Tak nějak jsem to, kurva podělal. Chtěla být milá a já měl plnou hlavu dnešního soudu.
Křičel jsem a nechal jí s usnout samotnou.
Chovám se jako kretén.
Zbývala mi hodina, bylo skoro deset a Zaraki ještě nevylezla z ložnice.
Celé ráno si jen vyčítám svoje chování, vůbec nemyslím na její pocity.
Je tady i přes tyhle všechny sračky..

Váhavě vejdu do své ložnice. Potí se mi dlaně a při pohledu na její tělíčko, se zapotím ještě víc.
Stočená v klubíčku, zarudlé oči a smutný výraz. Světlo které mi pronikne za zády jí probouzí.
Usednu na kraj postele a najednou mi dojdou slova.
Co bych jí měl říct?
Vždyť já jí strašně miluju. Tohle všechno mě tak moc sere, až to není možné.
,,Maličká..".
Jsem strašnej kretén.
,,Mrzí mě co se stalo. Nechtěl jsem na tebe křičet.".
Ani bych nečekal nějakou reakci. Ona se však v mžiku posadí a mě bodne u srdce.
Její uplakané oči jsou jako dýka, trhá na mou duši a je to vážně nepříjemný pocit.
,,Máš mě rád, Huntere?".
Tohle byla snad poslední rána. Se zmatkem se jí dívám do tváře. Otírá si slzičky a tiše vzlyká.
Přesně tohle jsem nechtěl. Tohle se nemělo nikdy stát. Oči teď pálí i mě. Chce se brečet, zklamal jsme jí. Dal jsem jí důvod myslet si takovou hloupost.
,,Maličká.. Já tě přece miluju. Nedokážu..".
Musel jsem jí mít blíž. Schoval jsem jí do své náruče, třesou se mi ruce a pod náporem jejího pláče je to ještě horší. ,,Nedokážu bez tebe žít.".
Mumlá jak byla smutná a jak mě miluje. Slyšet to z jejích úst bylo něco božského.
,,Maličká..". Beru jí tváře do dlaní a stírám palci slzičky. ,,Ať už mě dneska rozvedou nebo ne, tak tě nikdy neopustím. Miluju tě, Zaraki. Prosím, nezlob se na mě.".
Vše mi bylo opuštěno. Její rtíky jsou popraskané, ale hřejivá slova co mi šeptá mě dostanou do kolen. ,,Už na mě prosím nekřič, Huntere. Jen jsem tě chtěla rozveselit, když ti někdy bude něco vadit, stačí to říct a já to dělat nebudu. Nemusíme být pořád spolu, jestli chceš trochu soukromý, ale nechci se hádat. Miluju tě, Huntere. Je mi jedno jestli tě rozvedou.".

Netrvalo to dlouho a já odcházel se štosem papíru v ruce ze soudní budovy. Právníka mám v patách, nestačí zvedat telefony a odpovídat na hloupé dotazy lidí okolo.
Připadal jsem si jinak.
Jak se dalo očekávat, místo kvalitního soudu se tam odehrála scéna jenž si zaslouží Oskara. Hana mi házela špínu na hlavu, lhala a nebrala v potaz ani soudce, který jí udělil tučnou pokutu za pohrdání soudem. Vykreslila mě jako největšího čuráka na světě. Podváděl jsem jí, nestaral se o ní a ještě ke všemu jsem i násilník. Co víc si člověk může přát.
Na druhou stranu, měla v něčem pravdu. Sám jsem to soudci přiznal, poměr s jinou ženou, kterou miluji byl hlavní důvod tohohle všeho.
Nečekal jsem nic.
Říkal jsem jen to, co jsem měl na srdci a soudce byl očividně správný chlap. Hana mi toho sice moc nenechala, ale stále mám svoje auto a od dneška nemusím platit nic co bylo v našem spoluvlastnictví. Jinými slovy si musím sbalit těch pár věcí co mám ve svém bytě a zmizet k Derekovi.
Teď mám ale na mysli jen jedinou věc. Nejbližší květinářství bylo jen blok odsud a pak rovnou za Zaraki.
Derek stepoval před autem a se smíchem gratuloval k rozvodu. ,,Co teď? Půjdeme to zapít?". To sice nebyl špatný nápad, ale já teď mohl udělat něco, co jsem chtěl vážně dlouho.
,,Večer přijedu, teď mám něco na práci.".
Bral mi cigaretu z ruky a nasedal do svého auta.
,,Pozdravuj čarodějku a ať přijde taky.".
Hodlal jsem ho držet co nejdál od ní.
Jenže on mě hrozně rád provokuje.

Zaraki jsem našel poletovat v kuchyni. Tancovala na retro písničku a bytem se rozléhala vůně vanilky.
,,Ahoj, maličká.". Neměla tušení že tam stojím, tváře jí červenají a já si jí jednoduše musím přitáhnout blíž. Potřebuji její vůni a dotek, abych neztratil sám sebe.
,,Přinesl jsem ti květiny.". Tiše děkovala, ptá se jestli ochutnám vanilkové košíčky a hned jeden ukradnu. Je skvělá. Je naprosto dokonalá.
,,Maličká..".
,,Ano, Huntere?".
Bylo mi zvláštně. Měl jsem snad obavu z její odpovědi? Před chvilkou mě rozvedli a já si teď chci Zaraki odnést k oltáři.
,,Budeš moje holka?".
Zaskočeně si mě prohlíží. ,,Cože?".
,,Ptám se, jestli budeš moje holka. Jestli si mě jednou vezmeš a budeš moje žena. Do konce života chci být vedle tebe.".
Mrká jako panenka.
Schoulila se mi do náruče, pevně ji držím, tak aby nikam neutekla. Teď už nezáleželo na zítřka ani na včerejšku.
Usedl jsem s ní na židli, byla lehounká jako pírko a její dech mě hřeje na krku. ,,Huntere?".
Zasypává mi krk polibky a tiše šeptá.
,,Chtěla bych..".
Nemusela ani nic říkat. Moje ego se teď houpe v mracích, odnášet si jí do ložnice za doprovodu jejího smíchu, každý polibek byl jako gram štěstí.
Věnovala mi pohoršený pohled, když její tělíčko dopadlo na postel.

,,Už jsem ti někdy říkal, že si první které nevadí moje vydrž?".
Jakoby zalévala moje ego každým slovem víc a víc. Jenže, je to malá potvora a její potřeba mě neustále provokovat je někdy dost, proti srsti.
,,Když to tak říkáš, Huntere... Vlastně je to vždycky mnohem delší, než to bylo s Derekem..".
Udělala to jen proto, aby mohla dostat na zadek.
O pár vteřin později mě pálila ruka a s každým jejím nádech a vzdychem je mi těsněji a těsněji.
,,Jestli chceš aby skončil na JIPce, tak jeho jméno ještě někdy zmiň v mojí posteli, maličká. Nikdy nikoho nenechám, aby se tě mohl dotýkat tak jak to dovoluješ mně. Každej záhyb tvého, dokonalého, těla je jenom můj.".